Velká Pardubická

13.10. se v Pardubicích konal dostihový den, který vyvrcholil Velkou Pardubickou.
Již od začátku však všechny malé dostihy provázela prohra favoritů a spousta pádů. Trať byla hluboká a značně klouzala, což dostihy znesnadňovalo. Možná i to byl důvod selhání mnoha dobrých koní.
Během dne se ve startce hlavního dostihu změnily dvě jména jezdců a odpadl jeden kůň. Tedy místo 21 koní startovalo 20.
Velká Pardubická startovala v 16:30. První pozici zaujala vítězka minulé VP Orphee des Blins.Koně odpadaly postupně, hned na druhé překážce skončili dva a seznam nekončí... A Orphee stále vede. Další pády byly na třetím skoku, malé vodě, ... Pády vypadaly celkem evině, většina koní se hned zvedla a sami pokračovali v dostihu. Jeden jezdec si tuším zlomil klíční kost, ale jinak nic vážného. Největší šok však přišel až skoro v cíli na poslední překážce, kde se Tiumenovi připletl pod nohy volný kůň a Váňa skok neuseděl. mezitím však pokračoval boj o první příčku. Své vítězství nakonec obhájila loňská vítězka Orphee des Blins neuvěřitelným stylem start-cíl. Snad nikdy se žádnému koni (natož kobyle !!!, které mají být teoreticky nezvýhodněné proti hřebcům a valachů) vyhrát dvakrát po sobě Velkou stylem start-cíl. Gratulujeme! :)

Vypadalo to jako zázrak. Do cíle sice doběhla méně než polovina koní, ale nikdo z nich nebyl zraněn. Pravda se však ukázala až chvíli po dostihu. Pád na malé vodě nepřežil kůň Irského původu (jeden ze tří startujících) Mount Sion. Při pádu si zlomil nohu a musel být utracen. :(

Mount Sion před startem...

Druhý slet ...

Jelikož neumím psát reporty, tak jsem si dovolila vypůjčit si report od Daiko (samozřejmě se svolením :3) ... Hezké čtení :)

Report zde

A zase nemám o čem psát ...

Jak již všichni víte, v Olomouci byl otevřen Porcelain Doll obchůdek a já jsem nemohla jinak, než jej navštívit a jelikož mám k Vánocům slíbenou sukni, hned jsem si jednu vybrala. :) Mám z ní obrovskou radost a nemůžu se dočkat, až si ji vezmu na sebe. (Samozřejmě foto dodám, až nějaké budu mít :3)
Obchůdek je krásný a vřele doporučuji navštívit, protože má úžasnou atmosféru.
Kromě nové sukně, budu mít k Vánocům i spodničku (já vím, je toho dost, ale když babička neví co mi má koupit a spodničku dostanu zase doma... myslím, že jako jediný dárek, ale vůbec mi to nevadí).
Co se týče Piškotka, má se dobře, zamiloval se do něj místní hřebeček, tak se musel přestěhovat do vzdálenějšího boxu, ale jelikož se hřebeček bude kastrovat, tak se brzy vrátí do svého.
Přiznám se bez mučení, vůbec nevím, co mám psát. Proto toho taky teď moc nebylo... vlastně vůbec nic, ale doufám, že se to zlepší s nastávajícím podzimem, kdy bude druhý slet krvavých motýlů, Halloweenský lolita sraz v Olomouci, a pak to hlavní Akicon. Nevím na co se mám těšit dřív, a tak se těším na všechno zároveň :3 ... čím víc se na všechny akce těším, tím víc mám pocit, že měsíc se protáhl o dalších třicet dní.
Já vím, zase článek o ničem, ale ono se to zlepší, slibuju. :) Tak aspoň pro zlepšení nálady pár fotek s Piškotka, když už nic lepšího.

Pohled na Olomouc :)

Nová škola ... všude beton

Jak už jsem jednou psala, přešla jsem od září na Slovanské gymnázium do Olomouce. Tento rok se pro gymnázium otevřela i nově přistavěná budova. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude tolik líbit beton, ale líbí. Škola je ladělá do šedé, bílé a červené (mimochodem mé oblíbené barvy :3), je prosvětlená, i když někdy trošičku nebezpečná... Málem jsem proletěla oknem na konci chodby. Ono by se mi to nestalo, kdyby za tím oknem nebyla síť (na střeše je tělocvična) a sklo nebylo od stropu až k podlaze, ae přežila jsem ve zdraví a dám si na to pozor :D.
piškotek si zdárně zvyká v nové stáji a myslím, že se mu ta péče začíná až moc líbit. Jezdíme spolu skoro každý den a už jsme zkusili i malinký křížek :).
co se týká akcí... Už se moc těším, až se otevře obchůdek Porcelain Doll, na Vánoce mám slíbenou sukni, tak to hned využiju.
2. Slet Krvavých motýlů, tak to je akce, na kterou se těším snad nejvíc. Miluju ty lidi a už se na ně strašně těším. A v neposlední řadě je to Akicon, tam mě můžete taky najít, plánuju si vzít lolitu. Tam se taky strašně moc těším, miluju takové akce, člověk se odprostí od školy a má tam spousty skvělých lidí. :)

Kdo bude na jakékoli akci, klidně pište, ráda uvidím kohokoli známého. :)

P.S.: Fotka dnes žádná, jelikož mám nový notebook a veškeré mé fotky jsou na tom starém... chíli to potrvá. Děkuji za pochopení :)

Nový člen rodiny ... Mr. Piškot

Tak po delší době mě tu zase máte. Včera se stala jedna velice důležitá věc, nejen v mém životě. Ale vysvětlim to od začátku...
Někdy uprostřed prázdnin (tedy začátek je nejasný) jsem se dozvěděla, že se v naší stáji bude prodávat Piškotek. (Aby byli v obraze opravdu všichni, Piškotek, tedy Mr. Piškot je syn od poničky, na které jsem začínala.) A jelikož od září přestupuju na gymnázium do Olomouce, tak se mi to zdálo, jako šance, která se neopakuje dvakrát, mít v novém městě někoho, z města starého... Aspoň v tom nebudu sama :D
No a tak je Piškot od včerejška v nové stáji s novými koňmi a já doufám, že se mu tam bude líbit.
Cestu i nakládání zvládl úžasně na to, že ještě nikdy ve vozíku nebyl. Po cestě jsme ho jednou kontrolovali a nebyl ani zpocený. Po příjezdu do stáje se sice trošku lekl německého ovčáka Kubi (velkého psa taky ještě neviděl) a nelíbila se mu ani gumová podložka ve vchodu do stáje, ale na první noc se vystřídal se svým novým stájovým kolegou Baronem, který bydlí ve druhé stáji bez gumové podložky a zítra to zkusí ještě jednou.
Kdo bude chtít fotky, budou časem. Stáje, okolí, Piškotka, ale i ostatních koní ve stáji. Trošičku to tady oživíme. :)

Piškotek a čouhající hlava je jeho sestra Amálka.

Amálka, Piškot a jejich maminka Dáša :)

Prázdniny neprázdniny, aneb jak to všechno začalo...

Normálně, začínají prázdniny rozdáním vysvědčení, ale jelikož já musím mít něco extra, tak mě prázdniny pořádně začínají až teď. Ano, čtete dobře, třetí týdny před koncem prázdnin, a to ještě né naplno.

Ale začněme od začátku... První týden jsme jeli všichni (kromě zvěřince, který nám opečovávali sousedi) do Chorvatska. Nemám ráda vedro a tak sem v podstatě celý týden jednou denně vlezla do vody a zbytek proseděla s knížkou pod stromem (nezapomeňme na vějíř). 

druhý týden jsem prolenošila :3.

Třetí týden prázdnin jsem nastoupila jako instruktor na koňský tábor k nám do Mořkova. Docela jsem se těšila, i když jsem věděla, že celkovému nervovému vyčerpání se nevyhnu. Znovu, jako minulý rok, jsem chytla turnus plný začátečníků. 

Čtvrtý týden jsem myslela, že si odpočinu pěkně v klidu doma, ale odjela jsem k babičce do Olomouce. To by mi vůbec nevadilo, babičku mám ráda a konec konců u ní budu trávit následující čtyři roky života, kdyby do se do mě nesnažila neustále dostat nějaké jídlo a netahala mě každý den k vodě s tím, že musím přece vidět Bertíčka (náš pes) jak plave. I přes to všechno jí mám ráda tu svoji babičku :) .

Po o hodně menším nervovém odpočinku než jsem myslela, jsem pátý týden opět nastoupila jako instruktor na koně v Mořkově s tím, že jsem měla jak jinak, než samé začátečníky. Abych se přiznala, už mě silně nebavilo každém díťátku zvlášť říkat krok za krokem co má dělat a né jednou ... bylo jich tam 15. (!)

Šestý týden jsem strávila znovu strávila v Mořkově na koních. Tentokrát jako táborník. Dostavila se neodvrátitelná ponorka.

Co jsem si však pořádně užila, to byly večerní hobby závody ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde jsme se Singrit vybojovaly 1. a 3. místo v parkuru do 50 cm a 70 cm.

Začíná nám sedmý týden a mě konečně (!) začínají pořádné prázdniny. :)

Zbytek prázdnin si plánuju pořádně užít doma s knížkou, s kamarády,... Pokud by měl někdo zájem a já měla čas, snad bych se i stavila :).

Pozdrav z tábora :)

P.S.: V září mám pro vás překvapení :3 těšte se.

Já chameleon

To, že jsem člověk mnoha tváří vím už docela dlouho, ale pořádně jsem si to uvědomila až nedávno.
Lidi mě většinou znají, jako holku v mikině, širokých riflích a vlasy staženými do culíku. Ano, tak vypadám v podstatě pořád, ale když chci, můžu být i jiná. S rozpuštěnými vlasy mě vidělo jen pár lidí (tedy naživo) a vyžehlené vlasy jsem měla všehovšudy dvakrát, na lyžáku a v Praze na srazu Krvavých motýlů.
Namůžu opomenou ani koně. Tam si se vzhledem hlavu samozřejmě nelámu, a tak vypadám jako strašidlo ^^. Závody jsou však samozřejmě jedinou vyjímkou, ale i tam vypadám jako prase, když náhodou opustím sedlo :D.
Jinak jsem úplně normální človíček, který nemá příliš rád domácí práce, i když zašpinit si ruce u koní mu nevadí. Nemám příliš v oblibě hmyz, zvláště pak, pokud s ním mám sdílet jednu obytnou místnost.

Ve všech podobách mě zná snad jen jediný člověk, a to Daiko :)

Někdy, když mě zrovna přepadne nálada být já, být jiná, vezmu si lolitu.

Fotku v civilu nemám, stejně mě tak jednou potkáte, tak aspoň budete trošičku napnutí... Je to Miu, nebo to Miu není ...

Dobrou noc moji zlatí, kudrnatí i mourovatí ^^