čtvrtek 30. ledna 2014

Plochá doba... aneb Vítete v 21. století

Upozorňuji, že je to mé vylití nervů, tak jen ať víte...

Jsem naštvaná. Lidé časem zploštěli. Ale proč?
Pokud dovolíte, začnu školou. Je pár skupin žáků:
1) Žáci, jež škola baví. A baví je proto, že jejich učitele baví učit, mají rádi předmět, který vyučují a to natolik, že nepodávají holá fakta, ale snaží se je obohatit o zajímavosti, nebo informace navíc, o nichž si myslí, že by mohly vyučované bavit... říkejme jim učitelé květnatí. (Později pochopíte)
2) Žáci, kteří si myslí, že je jejich povinností, aby je škola bavila, a tak je prostě baví. Ať je vyučují učitelé ploší, nebo ti květnatí. Tyto lidi nepochopím. Byli seznámeni s tím, že škola je zábavná, a tak je prostě baví bez ohledu na to, jestli je skutečně baví. Mám krásný příklad v jedné mé spolužačce - Je v prváku, má samé jedničky a má školu ráda, pokud něčemu nerozumím, nechápe to, protože ona sama tomu rozumí už jen proto, že je prostě normální tomu rozumět. Tito lidé, by se dali přirovnat k robotům.
3) A pak je tu typ třetí. To jsou žáci, které škola už z principu nebaví. Musí tam chodit, učí je ploší učitelé, učící odrážkovitě. Tito ví, že škola nebude trvat věčně, a tak se ji snaží prostě prosedět.

Jsou tu samozřejmě ještě další skupiny, třeba jako já, kteří se snaží školu nějak zpříjemnit, když už je tedy tou povinností a najít si předmět potěšující.

Ze třetího typu lidí se většinou vyvinou človíčci, kterým jde hlavně o peníze a ty získají prací. Ta jim ovšem přijde jako pokračování školy. Proto se ji snaží odbýt stejně jako školu, což vede k určitým věcem.
Tito lidé ví, že kýžené peníze, jinak než vzděláním, nebo manuální prací nedostanou. Proto si hledají obory s nejjednodušším nástupem a učivem. A všichni už víme, co se nám nabízí. Tady mám zase krásný případ místního gymnázia, které bylo ještě do minulého roku rozděleno na gymnázium a SOŠ, tedy pedagogické lyceum. Přihlášením na pajdák měli poměrně nenáročný obor s maturitou, což je pro žáky, pardon, teď už studenty, třetího typu jako dělané.
Tito ploší lidé tedy vystudují a jdou učit. Jelikož si ale ani ve škole nehledali něco, co se jim bude líbit, učivo jim bylo podáváno odrážkovitě, bez květnatosti, třeba i zajímavostí a ukázání, že můžu i bavit, tak si jistě dokážete domyslet, jak bude taková to výuka vypadat. Ano, bude z nich další generace plochých učitelů, myslících si, že žáci v lavicích sedí se stejným zanícením, co oni tehdá. Tedy žádným. To je přece ale potřeba je řádně probudit, navodit strach, že oni se nedostanou ani tam kam on. A pokud ano, tak mu vezmou místo. Tudíž jsou opět dvě možnosti, buď se musí dostat níž nebo nikam. Ale to už je mu jedno. On jim podá odrážky a dělejte si s tím, co chcete. Já na konci měsíce dostanu své prach a to mi stačí.
To je život, co?
Nemůžu jim křivdit, třeba jsou tam i takový, kteří se snaží, aby se ostatním neopakovalo to, co jim. Ale těch bude pomálu.

Chtěla bych aby bylo více květnatých učitelů, kteří umí učivo dobře podat, aby měl žák pocit, že to baví učitele, tudíž by to mohlo bavit i jej. Vypráví příběh, to je ono. Vím, že je to těžké, ale malinko by to snad šlo.

Mrzí mě, že doba květnaté mluvy, řeči těla, domů, oblečení, života, dopisu už odzvonilo. Je tu pár jedinců ( a nemílím-li se, patří mezi ně i lolity), kteří nechtějí jen odžít svůj díl, ale chtějí ho prožít. Toto je nádherně prezentováno na architektuře. Myslím, že lidé, možná aniž by chtěli, prezentují to, jak prožívají či odžívají právě na domech. Jen si představte dům z dřívějších dob ... Fasáda plná převisů, často uměleckých děl, reliéfů... A dnes? Strohá kostka. Dříve si lidé život užívali, dnes odžívají, je v nich příliš minimalismu. Ano, dnes se hodně hledí na energie, ale všimněte si - peníze!

Jak už jsem ale psala. Nejsou takoví všichni... jen je jich moc...

Omlouvám se, pokud tomu nerozumíte, nezajímá vás to... Nemusí... Jen na mě doléhá, jaká jsme žroutská společnost... škoda.

středa 1. ledna 2014

Král je mrtev, ať žije král! ... 2013

Jelikož byl pro mě rok 2013 velice významný, rozhodla jsem se napsat malé shrnutí. Proto prosím, vypněte své mobilní telefony, pohodlně se usaďte a vychutnejte si následující...

Rok 2013 začal úplně normálně, i když vlastně ne. Už v té době jsem věděla, že chci mnohé změnit. Nějakou dobu jsem promýšlela lolitu, poslouchala j-rock, koně se stávaly druhořadým tématem. nakonec jsem si založila "zahradu" - Miu garden. Že jste si ještě nevšimli názvu stránky? To nevadí, nikdy jsem ho nevyzdvihovala... ale proč si jej neosvětlit... Ve většině zahrad neroste jen jedna květina, jen jedno stéblo trávy. Vždy je těch květin či stébel více. Žijí si poklidně jeden vedle druhého, čas plyne, oni rostou a zahrada se tím mění. Stejně roste a mění se i tato zahrada. Časem, jednotlivými články, vzpomínkami a zážitky. Proto Miu garden. Někdo by napsal Miu's garden, nebo jiné, ale mě se to líbí právě tak, jak to je. Nemusí být vše podle pravidel, ne? :)
Když jsem tedy osvětlila název a někteří si ho konešně všimli, můžu pokračovat...
Leden byl ve znamení přemlouvání rodičů a postupného připravování je na následující rok. Ovšem, přípravy započaly již mnohem dříve, ale někdy to trvá malinko déle. A to je právě můj případ. Na první sraz jsem šla na mé narozeniny, tedy 9. 2. do Olomouce. Ne, prosím nepřipomínejte mi ho. Ještě teď přemýšlím nad tím, jak jsem tak mohla vůbec vyjít z domu. Ale dalo mi to hodně.


V březnu byla jedna z akcí, na kterou nezapomenu snad celý život. První slet krvavých motýlů. Poprvé jsem byla ve společnosti lidí smýšlejících stejně, nebo aspoň podobně jako já a seznámila jsem se (ještě jednou naživo) s Dasty. Děkuju :3
V té době jsem ovšem nevěděla, jak mi tito lidičkové přirostou k srdci.


V dubnu jsem si konečně splnila jeden ze svých snů a udělala si licenci. Konečně, po deseti letech nejsem brána jako "jezdec amatér", ale stala jsem se jezdcem. I se sáčkem na noze díky prasklé podrážce. Jo, v tom sněhu to bylo obzvlášť příjemné... Doteď jsem si nekoupila nové boty :3 (omluvte mě na fotce, lepší nemám... kůň Roxette)


Květen se nesl ve znamení Animefestu. Jak jsem právě na tento víkend připravovala rodiče už od listopadu 2012, tak mi stejně bylo povoleno jet až dva dny před odjezdem. Jo lístek byl drahý, ale ta akce... Gackte, to stálo za to! Zatím nebyla překonána.

Všimněte si, že jízdenky nejsou potištěné :3


Na konci června se uskuečnil "pique-nique" ve Frenštátě pod Radhoštěm (ve Frenu), kde jsme se neupekli jen díky deštníkům. Ale byla to velice příjemná akce s lidmi, kteří se řadí mezi ty, jenž nechci ztratit.
Červenec i srpen byl chudý na jakékoli příjemné zážitky. Ale nesmím opomenou ani závody, které mě potěšily a odnesla jsem si z nich i pár výtězství. :) ... Jedna z těch příjemných skutečností je i ta, že nám přibyl do rodiny Piškotek. Jet v autě a vědět, že za vámi ve vozíku je váš, VÁŠ kůň je něco neuvěřitelného. Co také stále nechápu je, že náš Mistr jel ve vozíku poprvé a ani se nezapotil. :D


V září jsem nastoupila do nové školy v Olomouci. Od té doby je "Svatá trojice" konečně pohromadě.
V říjnu se konal druhý slet. Další skvělý den ve společnosti lidí, které zbožňuju. Zajímavé, jak se můžou dva lidé seznámit.
Omlouvám se, ale nemám moc fotek, tak aspoň já... Vypadám tu velice zajímavě. Tak Bež žubů ... No prostě divně :D


A v listopadu přišl Akicon. První delší akce, na kterou jsem vytáhla lolitu a zjistila, že spodnička je velice praktická věc. :3


Kan se hrabe neko-lolita :3
Rok 2013 byl tradičně zakončen cestou do Vídně. Myslím, že minulý rok to bylo lepší, ale měla jsem velkou radost, že jse mohla znova vidět obraz, který mě fascinuje. Ta vrstva barvy... Naprosto úžasné. Ale o něm jsem už psala. musm se krotit, já vím :)


Ta budova byla nádherná ...

Přeji Vám všem do nového roku mnoho štěstí, zdraví, zářitků, radosti, lásky a dalších krásných věcí... Ať Vám koně jdou! ... Vaše Miu :)
Král, rok 2013 je mrtev. Ať žije král... 2014