neděle 9. března 2014

Knihovna, 2. část - Z Asie

Z Asie, ale manga to není :) ... V 1. části jsem psala, že Haruki Murakami má opravdu dobré čtení a právě od něj pár knížek mám. Není tu řeč jen o jeho knihách, mám tu i jeden korejský román, který je opravdu specifický nejen svým obsahem a podíváme se i na trochu čínské a japonské historie.

Musím se přiznat, že mám jistou úchylku na nové knihy, ale který knihomol taky ne :D

Začneme tedy knihou 1Q84, kterou napsal právě Haruki Murakami. Mimochodem, moje nejoblíbenější, až mě mrzí, že končí happy-endem. Vím, normálně by to mělo potěšit, ale právě do tohoto příběhu se mi to moc nehodí. Nebudu tady popisovat děj, bylo by to opravdu na dlouho. Je pravda, že tak složitou a propracovanou knihu jsem ještě nečetla a pokaždé mě potěší a musím se smát, když si vzpomenu, jak nádherně se příběh rozuzluje a světlá. Je to šílené a úžasné. I obal sedí do příběhu ... *opět se divně culí* ... Celý příběh proplétá Symfonieta od Leoše Janáčka.
Co mě ovšem mrzí je fakt, že u třetí knihy je značně odbyt překlad. Slovní spojení typu: " Jako na udělání, ..." nebo opakování slov (navíc s velkým písmenem na začátku odstavce), či chybějící velká písmena, atd. ... Myslím, že to už je trochu moc a příběh si to nezaslouží.

Další dílo tohoto spisovatele, které jsem četla je Na jih od hranic, na západ od slunce (Ano, Slunce je s malým "s" ... netuším proč, ale ani bych se nedivila, kdyby to byl záměr a ne překlep). Uzounká knížečka, kde hlavní hrdina, jedináček, prožívá celkem šťastný a naplněný život plný úspěchů. Má manželku, děti, kvetoucí podnik, ... Ale život jde hladce až do doby, kdy se mu do života vrátí jeho dávná láska, tajemná a krásná Šimamoto. ~To be continued~

Poslední knihou od Haruki Murakami je Spátek. Tu však ještě nemám přečtenou, tak o ní napíšu třeba později :)

Právě jsem vám doporučila pár (dle mého) dobrých knížek, a tak teď je tu jedna, kterou asi ani nedočtu. Korejský román Modlitba za matku (Kjung-suk Shin), který získal Man Asian Literary Prize 2011, mě opravdu zklamal. Já nevím, třeba se vám to zalíbí, budete nadšeni tím, že je celá kniha psána v lítosti nad ztracenou maminkou, která se otci vysmekla z ruky na nádraží mezi spoustou lidí a teď se velice neuspořádaně vzpomíná na zážitky z různých let... Třeba na přípravu chobotnice. Navíc je celá kniha psána v druhé osobě jednotného čísla, a to je mi taky proti srsti.

Jen ukázka na srozuměnou:
  • Když ses dostala k domu rodičů, branka byla pootevřená. I přední dveře byly otevřené. Následující den jsi měla ve městě schůzku na oběd s Ju-binem, tak ses chtěla vrátit domů nočním vlakem. Ač ses tu narodila, vesnice se pro tebe stala cizím místem. Jediné, co zbylo z tvého dětství, byly tři nyní vzrostlé břestovce u potoka.

Rekviem za Nanking (Chan Ťin) vypráví o Čínsko-japonské válce, z pohledu dívčí univerzity Ťin-ling v Nankingu, která se po tuto dobu stala táborem, pro ženy a děti postižené válkou. O veškerých hnusech, které japonští vojáci provedli, unášení a znásilňování žen z tábora, přeplnění tábora, různých potížích i problémech v rodině vypravěčky. Velice poučné.


Po přečtení předchozího díla jsem úplně náhodou narazila na knihu Cesta třešňových květů, kde se píše o proměně Japonska a právě Čínsko-japonské válce, zase z druhé strany, tedy té japonské. Od starých časů, plných tradic až po zemi ovlivněnou západem. Jsem neskutečně ráda, že se mi podařil takovýto objev a mohla jsem si přečíst oba pohledy, protože každá kniha je samozřejmě ovlivněna národností pisatele :) ... Zároveň jsem nakoukla do japonských tradic, což mě těší.

Knihovna, 1. část - Fantasy


Dlouho jsem přemýšlela, zda tento článek napsat, ale nakonec ho tu máte a třeba vás některá z knížek nadchne a přečtete si ji. :)
Čtu hodně fantasy, ale v poslední době jsem si zamilovala díla od Haruki Murakami a chtěla bych od něj přečíst všechno. Píše moc dobře, dobře se to čte, nejsou tam obrázky (nemám ráda obrázky v knihách, ale některé knihy si bez nich nedokážu představit) jen jeho poslední kniha - Spánek je ilustrovaná.
Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce ...

První bych představila nádherné fantasy dílo Terezy Janišové, ilustrované Petrem Vyoralem - Erilian. Je to opravdu krásná trilogie, z níž každá kniha vypráví příběh jedné generace kouzelnického rodu. Zatím vyšly dvě čísti - Erilian, město čarodějů (hlavní hrdinky Kiara Arkandela vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana právě nastupuje na Univerzitu magických věd a snaží se objasnit smrt svých rodičů.) a Erilian, kouzla na obzoru (Kiara nám sice zvážněla, zato její dcera Zia je pěkná rebelka), ale v nejbližší době, by měla vyjít i třetí - Erilian, střípky hvězd.



Jako další - Poslední jednorožec. Příběh krásné jednorožky zná snad každý, ne-každý jej ale četl, což doporučuju. Mnoho lidí by si řeklo, že je to přece pohádka pro děti, ale tito lidé museli vidět film, protože samotný příběh úplně pohádkou není.

 
Píseň Elli (stáří):
"Stěží stejnou pravdu znají
lidé dva. Čin, jenž se stal,
vždy lze vrátit, avšak tají
se, že pryč je, co čas vzal."

Železný král je poměrně nové kniha americké spisovatelky Julie Kagawa. Čtyřdílná série knih o sporu mezi světlými a temnými elfy, jejichž svět pomalu tráví elfové železní. Hlavní hrdinka zjistí, že je levobočkem krále světlých elfů, ale zamiluje se do temného prince. Celý příběh komplikuje fakt, že lidé pomalu přestávají snít, jejich fantazie mizí a ovládají je stroje, mechanika, počítače. Tím roste síla železného krále a jen Meghan je schopna něco podniknout, vzhledem k tomu, že jí jako půl-člověka železo nepálí.