sobota 21. prosince 2013

Šťastné a veselé :)

Blíží se nám Vánoce a sníh (jako každý rok) nikde. Stále doufám, že se ráno probudím a malé třpytivé sněhové vločky budou zdobit svět za oknem. A ono nic. Ale tak... kdo si počká ten se dočká. :)
-doufejme-
Naštěstí se dá dělat plno jiných věcí, když vás někdo stále netahá ven na lyže :) ... Tak například šít.
Někdy tento/příští týden, by mi měly dojít látky na novou sukni. Ani nevíte, jak moc se na ni těším. :3 *A doufám, že to nepokazím... heh*

Šťastné a veselé Vánoce! :)

 
The Piano Guys

Vídeň 18. 12.

Ve středu jsem se docela nečekaně dostala s výtvarným oborem ZUŠ (z Nového Jičína) do Vídně. Když jsem se dozvěděla, že jedu, málem jsem vyletěla z kůže :D
Jako první jsme navštívili Umělecko-historické muzeum. Vřele doporučuji! Už jen budova stojí za zhlédnutí. Veškeré stěny byly z mramoru, sochy, malované stropy, výzdoba, atmosféra, expozice, ... Vše úžasné.
Hlavní téma zde byla výstava Luciana Freuda, jednoho z nejvýznamnějších malířů 20. a 21. století. Jeho malby vyzdvihovaly nedokonalosti nebo naopak přednosti, vyjímečnost a nepoměry jednotlivých modelů. Často maloval i autoportréty, kde také vyzdvihl své nedokonalosti (jedno oko menší a přivřenější než druhé). Maloval hlavně svou rodinu a přátele, ale jeho častou modelkou byla i Sue Tilley, na které jej fascinovala její objemná postava. Bylo o něm také známo, že když maloval, celí se omotal do bílého prostěradla a následně do něj otíral štětec. Tyto prostěradla se pak zmuchlaná vyskytují na pozadí mnoha obrazů.
Velice zajímavá výstava. Nemohla se fotit, proto vám žádné fotky nemůžu ukázat, ale byla prokládána výstavou obrazů s biblickými motivy, těch tu pár máte a interiér. :)






Výstav zde bylo víc. Třeba mince, medaile Starověké Řecko a Egypt...


 Řecko...


 Egypt...

Následovala malá procházka po Vídni a další zastávka byla v galerii Albertina. Výstava Henriho Matisse a "Fauvistů" byla sice zajímavá, ale připadala mi velmi primitivní. Moc se mi to nelíbilo. Možná, jsem zrovna tomu nerozuměla, ale pokud nejsou poměry, úhly, perspektiva správně... já nevím. Velice jednoduchá malba. Něco jako, když strčíte dítěti do ruky pastelku a chcete po něm, aby namalovalo domeček. Už se bude snažit jej zasadit do prostoru, ale vznikne jen něco tomu velice vzdálené. Tak mi to přišlo. Ale je to jen můj názor.
V Alberitině se nemohlo fotit, tedy v této expozici. Proto fotky nemám, ale dám vám sem aspoň fotku mého oblíbeného díla. Netuším, co se mi na něm tolik líbí... Možná ta vrstva barvy, ale je zajímavé a velice ráda jsem ho viděla znovu.

 Jmenuje se Obraz v Krajině ( Karel Appel - 1961) a nachází se ve stálé expozici, kde se fotit může :)


Moc jsem si to úžila. Pokud budete mít někdy cestu do Vídně, tak nezapomeňte navštívit některou z galerii (je jich tu spousta), určitě nebudete litovat. Vidět obrazy na živo je úplně něco jiného, než na fotkách. Ty tahy štětcem, otisky prstů, přemýšlet, jak obraz vznikal, kolik si s ním dal malíř práce, ta vrstva barvy ... Miluju obrazy :3

Domů jsem přijela kolem desáté a čekalo mě překvapení. Bráška... a obrázek... :3