Knihovna, 2. část - Z Asie

Z Asie, ale manga to není :) ... V 1. části jsem psala, že Haruki Murakami má opravdu dobré čtení a právě od něj pár knížek mám. Není tu řeč jen o jeho knihách, mám tu i jeden korejský román, který je opravdu specifický nejen svým obsahem a podíváme se i na trochu čínské a japonské historie.

Musím se přiznat, že mám jistou úchylku na nové knihy, ale který knihomol taky ne :D

Začneme tedy knihou 1Q84, kterou napsal právě Haruki Murakami. Mimochodem, moje nejoblíbenější, až mě mrzí, že končí happy-endem. Vím, normálně by to mělo potěšit, ale právě do tohoto příběhu se mi to moc nehodí. Nebudu tady popisovat děj, bylo by to opravdu na dlouho. Je pravda, že tak složitou a propracovanou knihu jsem ještě nečetla a pokaždé mě potěší a musím se smát, když si vzpomenu, jak nádherně se příběh rozuzluje a světlá. Je to šílené a úžasné. I obal sedí do příběhu ... *opět se divně culí* ... Celý příběh proplétá Symfonieta od Leoše Janáčka.
Co mě ovšem mrzí je fakt, že u třetí knihy je značně odbyt překlad. Slovní spojení typu: " Jako na udělání, ..." nebo opakování slov (navíc s velkým písmenem na začátku odstavce), či chybějící velká písmena, atd. ... Myslím, že to už je trochu moc a příběh si to nezaslouží.

Další dílo tohoto spisovatele, které jsem četla je Na jih od hranic, na západ od slunce (Ano, Slunce je s malým "s" ... netuším proč, ale ani bych se nedivila, kdyby to byl záměr a ne překlep). Uzounká knížečka, kde hlavní hrdina, jedináček, prožívá celkem šťastný a naplněný život plný úspěchů. Má manželku, děti, kvetoucí podnik, ... Ale život jde hladce až do doby, kdy se mu do života vrátí jeho dávná láska, tajemná a krásná Šimamoto. ~To be continued~

Poslední knihou od Haruki Murakami je Spátek. Tu však ještě nemám přečtenou, tak o ní napíšu třeba později :)

Právě jsem vám doporučila pár (dle mého) dobrých knížek, a tak teď je tu jedna, kterou asi ani nedočtu. Korejský román Modlitba za matku (Kjung-suk Shin), který získal Man Asian Literary Prize 2011, mě opravdu zklamal. Já nevím, třeba se vám to zalíbí, budete nadšeni tím, že je celá kniha psána v lítosti nad ztracenou maminkou, která se otci vysmekla z ruky na nádraží mezi spoustou lidí a teď se velice neuspořádaně vzpomíná na zážitky z různých let... Třeba na přípravu chobotnice. Navíc je celá kniha psána v druhé osobě jednotného čísla, a to je mi taky proti srsti.

Jen ukázka na srozuměnou:

• Když ses dostala k domu rodičů, branka byla pootevřená. I přední dveře byly otevřené. Následující den jsi měla ve městě schůzku na oběd s Ju-binem, tak ses chtěla vrátit domů nočním vlakem. Ač ses tu narodila, vesnice se pro tebe stala cizím místem. Jediné, co zbylo z tvého dětství, byly tři nyní vzrostlé břestovce u potoka.

Rekviem za Nanking (Chan Ťin) vypráví o Čínsko-japonské válce, z pohledu dívčí univerzity Ťin-ling v Nankingu, která se po tuto dobu stala táborem, pro ženy a děti postižené válkou. O veškerých hnusech, které japonští vojáci provedli, unášení a znásilňování žen z tábora, přeplnění tábora, různých potížích i problémech v rodině vypravěčky. Velice poučné.

Po přečtení předchozího díla jsem úplně náhodou narazila na knihu Cesta třešňových květů, kde se píše o proměně Japonska a právě Čínsko-japonské válce, zase z druhé strany, tedy té japonské. Od starých časů, plných tradic až po zemi ovlivněnou západem. Jsem neskutečně ráda, že se mi podařil takovýto objev a mohla jsem si přečíst oba pohledy, protože každá kniha je samozřejmě ovlivněna národností pisatele :) ... Zároveň jsem nakoukla do japonských tradic, což mě těší.

Knihovna, 1. část - Fantasy

Dlouho jsem přemýšlela, zda tento článek napsat, ale nakonec ho tu máte a třeba vás některá z knížek nadchne a přečtete si ji. :)
Čtu hodně fantasy, ale v poslední době jsem si zamilovala díla od Haruki Murakami a chtěla bych od něj přečíst všechno. Píše moc dobře, dobře se to čte, nejsou tam obrázky (nemám ráda obrázky v knihách, ale některé knihy si bez nich nedokážu představit) jen jeho poslední kniha - Spánek je ilustrovaná.
Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce ...

První bych představila nádherné fantasy dílo Terezy Janišové, ilustrované Petrem Vyoralem - Erilian. Je to opravdu krásná trilogie, z níž každá kniha vypráví příběh jedné generace kouzelnického rodu. Zatím vyšly dvě čísti - Erilian, město čarodějů (hlavní hrdinky Kiara Arkandela vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana právě nastupuje na Univerzitu magických věd a snaží se objasnit smrt svých rodičů.) a Erilian, kouzla na obzoru (Kiara nám sice zvážněla, zato její dcera Zia je pěkná rebelka), ale v nejbližší době, by měla vyjít i třetí - Erilian, střípky hvězd.

Jako další - Poslední jednorožec. Příběh krásné jednorožky zná snad každý, ne-každý jej ale četl, což doporučuju. Mnoho lidí by si řeklo, že je to přece pohádka pro děti, ale tito lidé museli vidět film, protože samotný příběh úplně pohádkou není.

 

Píseň Elli (stáří):

"Stěží stejnou pravdu znají

lidé dva. Čin, jenž se stal,

vždy lze vrátit, avšak tají

se, že pryč je, co čas vzal."

Železný král je poměrně nové kniha americké spisovatelky Julie Kagawa. Čtyřdílná série knih o sporu mezi světlými a temnými elfy, jejichž svět pomalu tráví elfové železní. Hlavní hrdinka zjistí, že je levobočkem krále světlých elfů, ale zamiluje se do temného prince. Celý příběh komplikuje fakt, že lidé pomalu přestávají snít, jejich fantazie mizí a ovládají je stroje, mechanika, počítače. Tím roste síla železného krále a jen Meghan je schopna něco podniknout, vzhledem k tomu, že jí jako půl-člověka železo nepálí.

Flétna nemusí být 'jen' hudební nástroj ...

Jak možná někteří ví, už celkem dlouhou dobu hraju na flétnu a tento týden jsem narazila na pár úchvatných děl z dílny John Lunn flute.
Vím, že flétny mohou být z různých materiálů (od dořeva až po zlato), barev, výšek, ale opravdu mi nedošlo, že by se dala i takto nádherně ozdobit. Ano, věděla jsem, že se do stříbrných náustků vyrývají různé tvary, které jsou nejen moc pěkné, ale mají praktické využijí, protože díky nim flétna méně klouže, ovšem to je tak asi vše.

Zdobený náustek (ne-úplně běžné zdobení)

Moc se mi líbí zdobení klapek ve tvaru lístečků. Je to poměrně jednoduché, ale vypadá to skvěle. Nebo had omotaný kolem konce flétny, ten je taky boží ... O pavučině nemluvě.

zdobení celé flétny

Mít doma umělecké dílo v podobě hudebního nástroje, velice kvalitního hudebního nástroje je sen snad každého hudebníka. Ale každý, kdo nějaký nástroj vlastní, také ví, že něco takového není levná záležitost. Normální příčná flétna, jen postříbřená stojí kolem 12 000 Kč... Aby se do ní moho něco vyrýt musí být stříbrná (proto pokud uvidíte flétnu, která má takto zdobený náustek, určitě bude mít minimálně stříbrnou hlavici... nepočítám značku, tu mají vyrytou všechny flétny) a tyto flétny se pohybují kolem 30 000 Kč. Našla jsem jako příklad jenu stříbrnou flétnu s postříbřenýma klapkama za 38 000 Kč. Znám lidi, kteří mají flétny za 200 000 Kč.
Pokud tedy vezmeme toto všchno a zamyslíme se, kolik by musela stát taková to zdobená flétna... já vám nevím, ale mě vychází tak kolem 300 000 Kč? Ano, taky mě to napadlo - zlatá zobcovka :D
Musím ovšem podotknout, že zvuk u flétny postříbřené a stříbrné se opravdu liší a na flétnu stříbrnou se hraje o něco lépe. Běžný člověk to ovšem nepozná a někomu jako já úplně stačí normální flétna.
Ale i já mám svou flétnu ráda a chtěla bych ji mít 'podle sebe'...

Zdobit se dá i korunka flétny a vypadá to opravdu dobře. Je to vpodstatě část flétny, která slouží jen k zakončení, aby fétna nevypadala 'usekle'.

Korunka na mojí flétně ...

... a zdobená.

 Ani něco takového není zrovna levné, a tak si budu muset ještě hodně dlouho počkat.
Vzhledem k tomu, že věcí na seznamu 'must have' je spoustu a zdobená korunka není životně důležitá, ukládá se na konec. :) 

Tak se opět hlásím ...

 Tak se opět hlásím.
Prázdniny jsem se užila se vším všudy, včetně nemoci a narozenin. Ano, byl to nabitý týden. Dokonce se mi podařilo ušít i reflexní návleky na nohy pro Piškotka, aby nás lépe viděli (A mohli nás lépe sežrat... haha). Už dlouho jsem se chystala ušít si korzet, no a teď se mi to podařilo. Naprosto neplánovaně, ale podařilo. Když ta černá látka a vlizelín se na ně v těch zbytcích tak smáli. No neberte to - látka za 80 Kč, vlizelín za 25 Kč. Na pokus ideál.
Ale prázdniny definitivně skončily a já pomalu zjišťuju, že nesnáším být dlouho na jednom, a pak zase na druhém místě. Proč? Protože se mi úspěšně daří ztrácet veškeré potřebné dráty a jiné vybavení. Momentálně třeba nevím, kde mám drát na připojení mobilu k počítači a sluchátka. O to druhé, by ani tak nešlo, ale ten drát... Ten drát mě pěkně štve. Ono se to nezdá, ale domů je to docela dálka a opravdu se nemůžu večer rozhodnout, že si jen tak zajedu domů pro drát, protože zrovna teď ho nutně potřebuju k přetažení fotek.
Ve škole se zřejmě rozhodli, že nás zničí, ale s tím se dalo počítat. Jen... Kyby se mi tak strašně nechtělo učit. Nejlepší je, když na své narozeniny zjistíte, že zítra píšete písemku, a že toho opravdu není málo.

Dnešní hodina ČJ ... Ztratila jsem se ve výkladu, tak jsem čas využila jinak :)

(Omlouvám se za kvalitu, ale jak jsem psala, nemám dráty. Proto kvalita webkamery)

A Piškotek? Na toho jsem se těšila snad jako nikdy předtím :3. Já to hříbě zbožňuju. Usoudila jsem, že sportovní kariéra není to pravé, za to role cirkusáka by mu šla. Už umí dávat pusu a poklona by mu taky šla. Skákání ho baví, a tak i skáčeme. Sice jiným způsobem, než jsem si původně představovala, ale to nevadí :)
Jiným způsobem je myšleno to, že běžím před ním a on za mnou. Náhodou mě to docela baví :3

Na Piškotkovi sedí moje sestra

"Pusu"  :3 (Ano, Piškotek se velice rád válí :D )

Malé shrnutí posledních dní a vzhůru dolů ...

Sraz pro nováčky 25. 1. 2013 ~ Olomouc

Když mě Pet-chan požádala, zda bych jí dělala modelku na sraze pro nováčky, souhlasila jsem. Přišlo mi sice malinko divné, že zrovna já, neznámá, neopěvovaná bych měla předvádět oblečení známých, opěvovaných švadlenek, ale co, jednou jsem lolita, nejsem začátečník, tak proč ne.
To jsem ovšem ještě nevěděla...

Ráno jsem dorazila do PD obchůdku jako první. Ve dvou jsme ale dlouho nezůstaly. Silvi, Domi, Raven a Rinako dorazily chvíly po mně a vzápětí se do obchůdku začaly hrnout davy lolitek z celé republiky.
S pár lidmi jsem se seznámila, pár lidí se seznámilo se mnou. Následovala výtahová čtvrthodinka, kterou vyplňovala jízda děsivým výtahem nahoru a dolů, procházení pater a opět jízda nahoru a dolů. Opravdu, kdo by se rád neprojel skleněným výtahem. :3

Kolem oběda jsme se přesunuli do čajovny Kratochvíle, kde jsme se všechny modelky odebraly do salonku v druhém patře. Dokud jsme tam byly jen my čtyři - Raven, já a Silvi s Domi, bylo místa dost, ale pak... Pak přišla Catherine se svými slečnami a obrovským kufrem. Naráz se místnost zmenšila na polovic vzhledem ke krinolíně Chtherine a druhé, kterou vytáhla z kufru. Ale vlezly jsme se. Později jsme všechny byly rády za více rukou ochotných pomoci, vzhledem k snadnosti nasoukání se do některých modelů :3 (občas spíše vysoukání se). Kdyby nás někdo pozoroval, musel by se dobře bavit. Některé chvilky stály opravdu za to... Naučily jsme se za neuvěřitelně krátký okamžik sundat veškeré oblečení a obléknout si jiné.

Možná teď udělám malou reklamu, ale vůbec mi to nevadí. Prví předváděné šaty byly od Madame Muffin. Ano, přesně ty nádherné pivoňkové "kozy ven" šaty, které jsou momentálně k dostání na prodejně PD (Nebo aspoň myslím, že tam zůstanou). Lidičky, pokud budete mít možnost jedny z nich získat, neváhejte. Jsou naprosto úžasné, tvar drží skvěle, pohodlné jsou, budou dobré snad na všechny postavy, jen jedna věc - Nemají zips. Doporučila bych si je nejdříve zkusit. Ale neměl by to být zas takový problém vzhledem k tomu, že je oblíkla i jedna jistá, velice obdařená slečna. :3
Další jsem měla gothic lolitu, kde jsem předváděla noou sukni z budoucí kolekce PD, offbrand a další novou sukni od PD, která byla skvostná.
Potkala jsem se s křehkou figurkou (se kterou jsem se viděla strašně ráda a mrzí mě, že ji nevidím častěji), Raven, Domi, Silvi a další (teď si na všechny nevzpomenu)...
Přitáhla jsem nováčky i jednu nelolitu :3 (kterou ovšem lolita zajímá, tak to nebylo tak těžké :D)... A chtěla bych jim tímto poděkovat, že se nebály a přišly. Možná zjistily, že nejsme 'sebežravá' komunita, jak se na některých (konkrétních) stránkách prezentujeme, ale komunita plná skvělých lidí, kteří nepodlehli dnešnímu davovému šílenství. Děkuji :)

Moc jsem si to s vámi užila, i když jsem se neohřála dlouho. Byla mi pochválena moje sukýnka ... jééé :33 , odnesla jsem si dárek k narozeninám... Úžasný to den :)

Jak já miluju srazy, být mezi lidmi, které mám ráda, a kteří mají rádi to, co já... K nezaplacení!

Plochá doba... aneb Vítete v 21. století

Upozorňuji, že je to mé vylití nervů, tak jen ať víte...

Jsem naštvaná. Lidé časem zploštěli. Ale proč?
Pokud dovolíte, začnu školou. Je pár skupin žáků:
1) Žáci, jež škola baví. A baví je proto, že jejich učitele baví učit, mají rádi předmět, který vyučují a to natolik, že nepodávají holá fakta, ale snaží se je obohatit o zajímavosti, nebo informace navíc, o nichž si myslí, že by mohly vyučované bavit... říkejme jim učitelé květnatí. (Později pochopíte)
2) Žáci, kteří si myslí, že je jejich povinností, aby je škola bavila, a tak je prostě baví. Ať je vyučují učitelé ploší, nebo ti květnatí. Tyto lidi nepochopím. Byli seznámeni s tím, že škola je zábavná, a tak je prostě baví bez ohledu na to, jestli je skutečně baví. Mám krásný příklad v jedné mé spolužačce - Je v prváku, má samé jedničky a má školu ráda, pokud něčemu nerozumím, nechápe to, protože ona sama tomu rozumí už jen proto, že je prostě normální tomu rozumět. Tito lidé, by se dali přirovnat k robotům.
3) A pak je tu typ třetí. To jsou žáci, které škola už z principu nebaví. Musí tam chodit, učí je ploší učitelé, učící odrážkovitě. Tito ví, že škola nebude trvat věčně, a tak se ji snaží prostě prosedět.

Jsou tu samozřejmě ještě další skupiny, třeba jako já, kteří se snaží školu nějak zpříjemnit, když už je tedy tou povinností a najít si předmět potěšující.

Ze třetího typu lidí se většinou vyvinou človíčci, kterým jde hlavně o peníze a ty získají prací. Ta jim ovšem přijde jako pokračování školy. Proto se ji snaží odbýt stejně jako školu, což vede k určitým věcem.
Tito lidé ví, že kýžené peníze, jinak než vzděláním, nebo manuální prací nedostanou. Proto si hledají obory s nejjednodušším nástupem a učivem. A všichni už víme, co se nám nabízí. Tady mám zase krásný případ místního gymnázia, které bylo ještě do minulého roku rozděleno na gymnázium a SOŠ, tedy pedagogické lyceum. Přihlášením na pajdák měli poměrně nenáročný obor s maturitou, což je pro žáky, pardon, teď už studenty, třetího typu jako dělané.
Tito ploší lidé tedy vystudují a jdou učit. Jelikož si ale ani ve škole nehledali něco, co se jim bude líbit, učivo jim bylo podáváno odrážkovitě, bez květnatosti, třeba i zajímavostí a ukázání, že můžu i bavit, tak si jistě dokážete domyslet, jak bude taková to výuka vypadat. Ano, bude z nich další generace plochých učitelů, myslících si, že žáci v lavicích sedí se stejným zanícením, co oni tehdá. Tedy žádným. To je přece ale potřeba je řádně probudit, navodit strach, že oni se nedostanou ani tam kam on. A pokud ano, tak mu vezmou místo. Tudíž jsou opět dvě možnosti, buď se musí dostat níž nebo nikam. Ale to už je mu jedno. On jim podá odrážky a dělejte si s tím, co chcete. Já na konci měsíce dostanu své prach a to mi stačí.
To je život, co?
Nemůžu jim křivdit, třeba jsou tam i takový, kteří se snaží, aby se ostatním neopakovalo to, co jim. Ale těch bude pomálu.

Chtěla bych aby bylo více květnatých učitelů, kteří umí učivo dobře podat, aby měl žák pocit, že to baví učitele, tudíž by to mohlo bavit i jej. Vypráví příběh, to je ono. Vím, že je to těžké, ale malinko by to snad šlo.

Mrzí mě, že doba květnaté mluvy, řeči těla, domů, oblečení, života, dopisu už odzvonilo. Je tu pár jedinců ( a nemílím-li se, patří mezi ně i lolity), kteří nechtějí jen odžít svůj díl, ale chtějí ho prožít. Toto je nádherně prezentováno na architektuře. Myslím, že lidé, možná aniž by chtěli, prezentují to, jak prožívají či odžívají právě na domech. Jen si představte dům z dřívějších dob ... Fasáda plná převisů, často uměleckých děl, reliéfů... A dnes? Strohá kostka. Dříve si lidé život užívali, dnes odžívají, je v nich příliš minimalismu. Ano, dnes se hodně hledí na energie, ale všimněte si - peníze!

Jak už jsem ale psala. Nejsou takoví všichni... jen je jich moc...

Omlouvám se, pokud tomu nerozumíte, nezajímá vás to... Nemusí... Jen na mě doléhá, jaká jsme žroutská společnost... škoda.

Král je mrtev, ať žije král! ... 2013

Jelikož byl pro mě rok 2013 velice významný, rozhodla jsem se napsat malé shrnutí. Proto prosím, vypněte své mobilní telefony, pohodlně se usaďte a vychutnejte si následující...

Rok 2013 začal úplně normálně, i když vlastně ne. Už v té době jsem věděla, že chci mnohé změnit. Nějakou dobu jsem promýšlela lolitu, poslouchala j-rock, koně se stávaly druhořadým tématem. nakonec jsem si založila "zahradu" - Miu garden. Že jste si ještě nevšimli názvu stránky? To nevadí, nikdy jsem ho nevyzdvihovala... ale proč si jej neosvětlit... Ve většině zahrad neroste jen jedna květina, jen jedno stéblo trávy. Vždy je těch květin či stébel více. Žijí si poklidně jeden vedle druhého, čas plyne, oni rostou a zahrada se tím mění. Stejně roste a mění se i tato zahrada. Časem, jednotlivými články, vzpomínkami a zážitky. Proto Miu garden. Někdo by napsal Miu's garden, nebo jiné, ale mě se to líbí právě tak, jak to je. Nemusí být vše podle pravidel, ne? :)
Když jsem tedy osvětlila název a někteří si ho konešně všimli, můžu pokračovat...
Leden byl ve znamení přemlouvání rodičů a postupného připravování je na následující rok. Ovšem, přípravy započaly již mnohem dříve, ale někdy to trvá malinko déle. A to je právě můj případ. Na první sraz jsem šla na mé narozeniny, tedy 9. 2. do Olomouce. Ne, prosím nepřipomínejte mi ho. Ještě teď přemýšlím nad tím, jak jsem tak mohla vůbec vyjít z domu. Ale dalo mi to hodně.

V březnu byla jedna z akcí, na kterou nezapomenu snad celý život. První slet krvavých motýlů. Poprvé jsem byla ve společnosti lidí smýšlejících stejně, nebo aspoň podobně jako já a seznámila jsem se (ještě jednou naživo) s Dasty. Děkuju :3
V té době jsem ovšem nevěděla, jak mi tito lidičkové přirostou k srdci.

V dubnu jsem si konečně splnila jeden ze svých snů a udělala si licenci. Konečně, po deseti letech nejsem brána jako "jezdec amatér", ale stala jsem se jezdcem. I se sáčkem na noze díky prasklé podrážce. Jo, v tom sněhu to bylo obzvlášť příjemné... Doteď jsem si nekoupila nové boty :3 (omluvte mě na fotce, lepší nemám... kůň Roxette)

Květen se nesl ve znamení Animefestu. Jak jsem právě na tento víkend připravovala rodiče už od listopadu 2012, tak mi stejně bylo povoleno jet až dva dny před odjezdem. Jo lístek byl drahý, ale ta akce... Gackte, to stálo za to! Zatím nebyla překonána.

Všimněte si, že jízdenky nejsou potištěné :3

Na konci června se uskuečnil "pique-nique" ve Frenštátě pod Radhoštěm (ve Frenu), kde jsme se neupekli jen díky deštníkům. Ale byla to velice příjemná akce s lidmi, kteří se řadí mezi ty, jenž nechci ztratit.
Červenec i srpen byl chudý na jakékoli příjemné zážitky. Ale nesmím opomenou ani závody, které mě potěšily a odnesla jsem si z nich i pár výtězství. :) ... Jedna z těch příjemných skutečností je i ta, že nám přibyl do rodiny Piškotek. Jet v autě a vědět, že za vámi ve vozíku je váš, VÁŠ kůň je něco neuvěřitelného. Co také stále nechápu je, že náš Mistr jel ve vozíku poprvé a ani se nezapotil. :D

V září jsem nastoupila do nové školy v Olomouci. Od té doby je "Svatá trojice" konečně pohromadě.
V říjnu se konal druhý slet. Další skvělý den ve společnosti lidí, které zbožňuju. Zajímavé, jak se můžou dva lidé seznámit.

Omlouvám se, ale nemám moc fotek, tak aspoň já... Vypadám tu velice zajímavě. Tak Bež žubů ... No prostě divně :D

A v listopadu přišl Akicon. První delší akce, na kterou jsem vytáhla lolitu a zjistila, že spodnička je velice praktická věc. :3

Kan se hrabe neko-lolita :3

Rok 2013 byl tradičně zakončen cestou do Vídně. Myslím, že minulý rok to bylo lepší, ale měla jsem velkou radost, že jse mohla znova vidět obraz, který mě fascinuje. Ta vrstva barvy... Naprosto úžasné. Ale o něm jsem už psala. musm se krotit, já vím :)

Ta budova byla nádherná ...

Přeji Vám všem do nového roku mnoho štěstí, zdraví, zářitků, radosti, lásky a dalších krásných věcí... Ať Vám koně jdou! ... Vaše Miu :)
Král, rok 2013 je mrtev. Ať žije král... 2014