Lázně, Vincentka a Felix Felicis...

Ve čtvrtek jsem se opravdu neplánovaně ocitla na Pediatrickém semináři v Luhačovicích (čímž se mi sice malinko zhroutily plány, ale teď už to stejně nenapravím) a musím uznat, že je to tu krásné. Celý čtvrteční večer jsem prochodila po kolonádě, jeden pán to zřejmě počítal, a když jsem pocházela asi po páté, začal se smát. Ochutnala jsem oplatky ve všech prodejnách a pokud se do Luhačovic vypravíte, tak doporučuji nekupovat oplatku hned na rohu u nejbližšího okénka, ale počkat si. Směrem k pramenům, až obchůdky začnou řídnout, je kavárna, a tam mají oplatky nejlepší (poznáte i podle ceny, všude jsou za 5 Kč a právě tam za 6 Kč/jedna teplá). Na rohu pak dál je čokoládovna a tu by taky neměl nikdo přehlédnout. Známe své lidi. :3
Večer hlady opravdu strádat nebudete a pokud přece, tak v deset otevírá zdejší pekárna noční prodej (do čtyř ráno), kde si nejde něco nekoupit. Zvláště ještě teplý, slaninový závin se zelím.
V pátek jsem celé ráno strávila v přednáškovém sále a poslouchala kazuistiku v medicíně. Řeknu vám, že bych to mohla poslouchat pořád. Tolik zajímavých poruch, nemocí, řešení a všeho možného nemá ani Dr. House ( a to je co říct, protože jsem viděla všechny díly... stejně bylo nejlepší, že mamka věděla, co dotyčnému je hned na začátku :3).
Sobota byla spíše v duchu balení a tentokrát už nudnějších přednášek, tedy aspoň pro mě vzhledem k tomu, že jsem rozuměla každé páté slovo. Jena přednáška byla obzvláště výživná a přednášející doktorka "uspávačka hadů" přetáhla nejméně o deset minut (víc, jak dvakrát tolik).
Před odjezdem jsme ovšem nemohly zapomenout na podrobné prošmejdění drobných obchůdků a ochutnání zdejších pramenů s celou dámskou skupinou, a tak jsem dostala mé vysněné parapluie a ochutnala Vincetku i Felix Felicis nebo také pramen Dr. Šťastného. :3

A co nesmím opomenout je ubytování. Lidičky, v tak nádherném penzionu jste ještě nebyli. Ten pokoj, byl naprosto dokonalý! Velká postel, dřevěný nábytek v tmavé barvě, u postele koberečky, ve skříni tresor, dlouhatánské závěsy (záclonový a neprůhledný), přehoz na postel byl ručně vyšívaný stejně jako povlečení na vrchní polštáře, na stěně jemná zeleno-hnědo-zlatá tapeta, která vše krásně doplňovala, ... Bohužel nemám žádné fotky, foťák opět stávkuje, což mě opravdu mrzí, ale aspoň máte větší důvod vše poznat sami :)

Nový, nová, nové ...

Od začátku roku mi v šatníku přibylo pár věcí, a jelikož nemám moc o čem psát, rozhodla jsem se pochlubit. Ono to vlastně chlubení není, jen reviduju, co, kdy a jak zúžilo místo v mé skříni... A to se nepočítá. :3

Tak třeba ona dlouho očekávaná knoflíková sukně, kterou jsem si nakonec (pravda, neúmyslně) ušila s rezervou, kdybych náhodou přibrala. Doufám, že nebude potřeba...
Stále pro ni ale sháním knoflíky, které by se hodily na přední část a nemůžu žádné najít. Tedy můžu, ale nejsou to ty pravé.

Dole je ještě tmavě hnědý kanýr.

 Dalším přírůstkem, který ovšem (na rozdíl od knoflíčkové sukně) žádnou rezervu nemá jsou šaty Nightmare Rising od značky Rouge Aerie. Dostala jsem je k narozeninám a mám z nich obrovskou radost.
Mimochodem, jsou to moje první a zatím jediné lolita šaty.

A dnes jsem dodělala veverkovou sukni. Původně měla zůstat bílá, a zastávat jen funkci spodní sukně, ale přišel nápad, a tak ji teď zdobí zlatá veverka.
Než jsem však sehnala zlatou barvu, využila jsem sukýnku ještě na bruslící sraz v Ostravě, který byl opravdu skvělý ( a cesta zajímavá díky zápasu Baník - Sparta).

Časem bych si chtěla ušít ještě černou sukni se zlatou siluetou andulky (nebo dvou), a protože mám barvy opravdu hodně, napadlo mě, že bych ušila jednu i 'pro někoho' ... Třeba s jelenem, jednorožcem, kočkou, ... Kdo by si co vymyslel, klidně i veverku v jiné barvě ... Ale je to jen nápad.

Mějte se famfárově :)

Knihovna, 2. část - Z Asie

Z Asie, ale manga to není :) ... V 1. části jsem psala, že Haruki Murakami má opravdu dobré čtení a právě od něj pár knížek mám. Není tu řeč jen o jeho knihách, mám tu i jeden korejský román, který je opravdu specifický nejen svým obsahem a podíváme se i na trochu čínské a japonské historie.

Musím se přiznat, že mám jistou úchylku na nové knihy, ale který knihomol taky ne :D

Začneme tedy knihou 1Q84, kterou napsal právě Haruki Murakami. Mimochodem, moje nejoblíbenější, až mě mrzí, že končí happy-endem. Vím, normálně by to mělo potěšit, ale právě do tohoto příběhu se mi to moc nehodí. Nebudu tady popisovat děj, bylo by to opravdu na dlouho. Je pravda, že tak složitou a propracovanou knihu jsem ještě nečetla a pokaždé mě potěší a musím se smát, když si vzpomenu, jak nádherně se příběh rozuzluje a světlá. Je to šílené a úžasné. I obal sedí do příběhu ... *opět se divně culí* ... Celý příběh proplétá Symfonieta od Leoše Janáčka.
Co mě ovšem mrzí je fakt, že u třetí knihy je značně odbyt překlad. Slovní spojení typu: " Jako na udělání, ..." nebo opakování slov (navíc s velkým písmenem na začátku odstavce), či chybějící velká písmena, atd. ... Myslím, že to už je trochu moc a příběh si to nezaslouží.

Další dílo tohoto spisovatele, které jsem četla je Na jih od hranic, na západ od slunce (Ano, Slunce je s malým "s" ... netuším proč, ale ani bych se nedivila, kdyby to byl záměr a ne překlep). Uzounká knížečka, kde hlavní hrdina, jedináček, prožívá celkem šťastný a naplněný život plný úspěchů. Má manželku, děti, kvetoucí podnik, ... Ale život jde hladce až do doby, kdy se mu do života vrátí jeho dávná láska, tajemná a krásná Šimamoto. ~To be continued~

Poslední knihou od Haruki Murakami je Spátek. Tu však ještě nemám přečtenou, tak o ní napíšu třeba později :)

Právě jsem vám doporučila pár (dle mého) dobrých knížek, a tak teď je tu jedna, kterou asi ani nedočtu. Korejský román Modlitba za matku (Kjung-suk Shin), který získal Man Asian Literary Prize 2011, mě opravdu zklamal. Já nevím, třeba se vám to zalíbí, budete nadšeni tím, že je celá kniha psána v lítosti nad ztracenou maminkou, která se otci vysmekla z ruky na nádraží mezi spoustou lidí a teď se velice neuspořádaně vzpomíná na zážitky z různých let... Třeba na přípravu chobotnice. Navíc je celá kniha psána v druhé osobě jednotného čísla, a to je mi taky proti srsti.

Jen ukázka na srozuměnou:

• Když ses dostala k domu rodičů, branka byla pootevřená. I přední dveře byly otevřené. Následující den jsi měla ve městě schůzku na oběd s Ju-binem, tak ses chtěla vrátit domů nočním vlakem. Ač ses tu narodila, vesnice se pro tebe stala cizím místem. Jediné, co zbylo z tvého dětství, byly tři nyní vzrostlé břestovce u potoka.

Rekviem za Nanking (Chan Ťin) vypráví o Čínsko-japonské válce, z pohledu dívčí univerzity Ťin-ling v Nankingu, která se po tuto dobu stala táborem, pro ženy a děti postižené válkou. O veškerých hnusech, které japonští vojáci provedli, unášení a znásilňování žen z tábora, přeplnění tábora, různých potížích i problémech v rodině vypravěčky. Velice poučné.

Po přečtení předchozího díla jsem úplně náhodou narazila na knihu Cesta třešňových květů, kde se píše o proměně Japonska a právě Čínsko-japonské válce, zase z druhé strany, tedy té japonské. Od starých časů, plných tradic až po zemi ovlivněnou západem. Jsem neskutečně ráda, že se mi podařil takovýto objev a mohla jsem si přečíst oba pohledy, protože každá kniha je samozřejmě ovlivněna národností pisatele :) ... Zároveň jsem nakoukla do japonských tradic, což mě těší.

Knihovna, 1. část - Fantasy

Dlouho jsem přemýšlela, zda tento článek napsat, ale nakonec ho tu máte a třeba vás některá z knížek nadchne a přečtete si ji. :)
Čtu hodně fantasy, ale v poslední době jsem si zamilovala díla od Haruki Murakami a chtěla bych od něj přečíst všechno. Píše moc dobře, dobře se to čte, nejsou tam obrázky (nemám ráda obrázky v knihách, ale některé knihy si bez nich nedokážu představit) jen jeho poslední kniha - Spánek je ilustrovaná.
Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce ...

První bych představila nádherné fantasy dílo Terezy Janišové, ilustrované Petrem Vyoralem - Erilian. Je to opravdu krásná trilogie, z níž každá kniha vypráví příběh jedné generace kouzelnického rodu. Zatím vyšly dvě čísti - Erilian, město čarodějů (hlavní hrdinky Kiara Arkandela vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana právě nastupuje na Univerzitu magických věd a snaží se objasnit smrt svých rodičů.) a Erilian, kouzla na obzoru (Kiara nám sice zvážněla, zato její dcera Zia je pěkná rebelka), ale v nejbližší době, by měla vyjít i třetí - Erilian, střípky hvězd.

Jako další - Poslední jednorožec. Příběh krásné jednorožky zná snad každý, ne-každý jej ale četl, což doporučuju. Mnoho lidí by si řeklo, že je to přece pohádka pro děti, ale tito lidé museli vidět film, protože samotný příběh úplně pohádkou není.

 

Píseň Elli (stáří):

"Stěží stejnou pravdu znají

lidé dva. Čin, jenž se stal,

vždy lze vrátit, avšak tají

se, že pryč je, co čas vzal."

Železný král je poměrně nové kniha americké spisovatelky Julie Kagawa. Čtyřdílná série knih o sporu mezi světlými a temnými elfy, jejichž svět pomalu tráví elfové železní. Hlavní hrdinka zjistí, že je levobočkem krále světlých elfů, ale zamiluje se do temného prince. Celý příběh komplikuje fakt, že lidé pomalu přestávají snít, jejich fantazie mizí a ovládají je stroje, mechanika, počítače. Tím roste síla železného krále a jen Meghan je schopna něco podniknout, vzhledem k tomu, že jí jako půl-člověka železo nepálí.

Flétna nemusí být 'jen' hudební nástroj ...

Jak možná někteří ví, už celkem dlouhou dobu hraju na flétnu a tento týden jsem narazila na pár úchvatných děl z dílny John Lunn flute.
Vím, že flétny mohou být z různých materiálů (od dořeva až po zlato), barev, výšek, ale opravdu mi nedošlo, že by se dala i takto nádherně ozdobit. Ano, věděla jsem, že se do stříbrných náustků vyrývají různé tvary, které jsou nejen moc pěkné, ale mají praktické využijí, protože díky nim flétna méně klouže, ovšem to je tak asi vše.

Zdobený náustek (ne-úplně běžné zdobení)

Moc se mi líbí zdobení klapek ve tvaru lístečků. Je to poměrně jednoduché, ale vypadá to skvěle. Nebo had omotaný kolem konce flétny, ten je taky boží ... O pavučině nemluvě.

zdobení celé flétny

Mít doma umělecké dílo v podobě hudebního nástroje, velice kvalitního hudebního nástroje je sen snad každého hudebníka. Ale každý, kdo nějaký nástroj vlastní, také ví, že něco takového není levná záležitost. Normální příčná flétna, jen postříbřená stojí kolem 12 000 Kč... Aby se do ní moho něco vyrýt musí být stříbrná (proto pokud uvidíte flétnu, která má takto zdobený náustek, určitě bude mít minimálně stříbrnou hlavici... nepočítám značku, tu mají vyrytou všechny flétny) a tyto flétny se pohybují kolem 30 000 Kč. Našla jsem jako příklad jenu stříbrnou flétnu s postříbřenýma klapkama za 38 000 Kč. Znám lidi, kteří mají flétny za 200 000 Kč.
Pokud tedy vezmeme toto všchno a zamyslíme se, kolik by musela stát taková to zdobená flétna... já vám nevím, ale mě vychází tak kolem 300 000 Kč? Ano, taky mě to napadlo - zlatá zobcovka :D
Musím ovšem podotknout, že zvuk u flétny postříbřené a stříbrné se opravdu liší a na flétnu stříbrnou se hraje o něco lépe. Běžný člověk to ovšem nepozná a někomu jako já úplně stačí normální flétna.
Ale i já mám svou flétnu ráda a chtěla bych ji mít 'podle sebe'...

Zdobit se dá i korunka flétny a vypadá to opravdu dobře. Je to vpodstatě část flétny, která slouží jen k zakončení, aby fétna nevypadala 'usekle'.

Korunka na mojí flétně ...

... a zdobená.

 Ani něco takového není zrovna levné, a tak si budu muset ještě hodně dlouho počkat.
Vzhledem k tomu, že věcí na seznamu 'must have' je spoustu a zdobená korunka není životně důležitá, ukládá se na konec. :) 

Tak se opět hlásím ...

 Tak se opět hlásím.
Prázdniny jsem se užila se vším všudy, včetně nemoci a narozenin. Ano, byl to nabitý týden. Dokonce se mi podařilo ušít i reflexní návleky na nohy pro Piškotka, aby nás lépe viděli (A mohli nás lépe sežrat... haha). Už dlouho jsem se chystala ušít si korzet, no a teď se mi to podařilo. Naprosto neplánovaně, ale podařilo. Když ta černá látka a vlizelín se na ně v těch zbytcích tak smáli. No neberte to - látka za 80 Kč, vlizelín za 25 Kč. Na pokus ideál.
Ale prázdniny definitivně skončily a já pomalu zjišťuju, že nesnáším být dlouho na jednom, a pak zase na druhém místě. Proč? Protože se mi úspěšně daří ztrácet veškeré potřebné dráty a jiné vybavení. Momentálně třeba nevím, kde mám drát na připojení mobilu k počítači a sluchátka. O to druhé, by ani tak nešlo, ale ten drát... Ten drát mě pěkně štve. Ono se to nezdá, ale domů je to docela dálka a opravdu se nemůžu večer rozhodnout, že si jen tak zajedu domů pro drát, protože zrovna teď ho nutně potřebuju k přetažení fotek.
Ve škole se zřejmě rozhodli, že nás zničí, ale s tím se dalo počítat. Jen... Kyby se mi tak strašně nechtělo učit. Nejlepší je, když na své narozeniny zjistíte, že zítra píšete písemku, a že toho opravdu není málo.

Dnešní hodina ČJ ... Ztratila jsem se ve výkladu, tak jsem čas využila jinak :)

(Omlouvám se za kvalitu, ale jak jsem psala, nemám dráty. Proto kvalita webkamery)

A Piškotek? Na toho jsem se těšila snad jako nikdy předtím :3. Já to hříbě zbožňuju. Usoudila jsem, že sportovní kariéra není to pravé, za to role cirkusáka by mu šla. Už umí dávat pusu a poklona by mu taky šla. Skákání ho baví, a tak i skáčeme. Sice jiným způsobem, než jsem si původně představovala, ale to nevadí :)
Jiným způsobem je myšleno to, že běžím před ním a on za mnou. Náhodou mě to docela baví :3

Na Piškotkovi sedí moje sestra

"Pusu"  :3 (Ano, Piškotek se velice rád válí :D )

Malé shrnutí posledních dní a vzhůru dolů ...

Sraz pro nováčky 25. 1. 2013 ~ Olomouc

Když mě Pet-chan požádala, zda bych jí dělala modelku na sraze pro nováčky, souhlasila jsem. Přišlo mi sice malinko divné, že zrovna já, neznámá, neopěvovaná bych měla předvádět oblečení známých, opěvovaných švadlenek, ale co, jednou jsem lolita, nejsem začátečník, tak proč ne.
To jsem ovšem ještě nevěděla...

Ráno jsem dorazila do PD obchůdku jako první. Ve dvou jsme ale dlouho nezůstaly. Silvi, Domi, Raven a Rinako dorazily chvíly po mně a vzápětí se do obchůdku začaly hrnout davy lolitek z celé republiky.
S pár lidmi jsem se seznámila, pár lidí se seznámilo se mnou. Následovala výtahová čtvrthodinka, kterou vyplňovala jízda děsivým výtahem nahoru a dolů, procházení pater a opět jízda nahoru a dolů. Opravdu, kdo by se rád neprojel skleněným výtahem. :3

Kolem oběda jsme se přesunuli do čajovny Kratochvíle, kde jsme se všechny modelky odebraly do salonku v druhém patře. Dokud jsme tam byly jen my čtyři - Raven, já a Silvi s Domi, bylo místa dost, ale pak... Pak přišla Catherine se svými slečnami a obrovským kufrem. Naráz se místnost zmenšila na polovic vzhledem ke krinolíně Chtherine a druhé, kterou vytáhla z kufru. Ale vlezly jsme se. Později jsme všechny byly rády za více rukou ochotných pomoci, vzhledem k snadnosti nasoukání se do některých modelů :3 (občas spíše vysoukání se). Kdyby nás někdo pozoroval, musel by se dobře bavit. Některé chvilky stály opravdu za to... Naučily jsme se za neuvěřitelně krátký okamžik sundat veškeré oblečení a obléknout si jiné.

Možná teď udělám malou reklamu, ale vůbec mi to nevadí. Prví předváděné šaty byly od Madame Muffin. Ano, přesně ty nádherné pivoňkové "kozy ven" šaty, které jsou momentálně k dostání na prodejně PD (Nebo aspoň myslím, že tam zůstanou). Lidičky, pokud budete mít možnost jedny z nich získat, neváhejte. Jsou naprosto úžasné, tvar drží skvěle, pohodlné jsou, budou dobré snad na všechny postavy, jen jedna věc - Nemají zips. Doporučila bych si je nejdříve zkusit. Ale neměl by to být zas takový problém vzhledem k tomu, že je oblíkla i jedna jistá, velice obdařená slečna. :3
Další jsem měla gothic lolitu, kde jsem předváděla noou sukni z budoucí kolekce PD, offbrand a další novou sukni od PD, která byla skvostná.
Potkala jsem se s křehkou figurkou (se kterou jsem se viděla strašně ráda a mrzí mě, že ji nevidím častěji), Raven, Domi, Silvi a další (teď si na všechny nevzpomenu)...
Přitáhla jsem nováčky i jednu nelolitu :3 (kterou ovšem lolita zajímá, tak to nebylo tak těžké :D)... A chtěla bych jim tímto poděkovat, že se nebály a přišly. Možná zjistily, že nejsme 'sebežravá' komunita, jak se na některých (konkrétních) stránkách prezentujeme, ale komunita plná skvělých lidí, kteří nepodlehli dnešnímu davovému šílenství. Děkuji :)

Moc jsem si to s vámi užila, i když jsem se neohřála dlouho. Byla mi pochválena moje sukýnka ... jééé :33 , odnesla jsem si dárek k narozeninám... Úžasný to den :)

Jak já miluju srazy, být mezi lidmi, které mám ráda, a kteří mají rádi to, co já... K nezaplacení!