Nový člen rodiny ... Mr. Piškot

Tak po delší době mě tu zase máte. Včera se stala jedna velice důležitá věc, nejen v mém životě. Ale vysvětlim to od začátku...
Někdy uprostřed prázdnin (tedy začátek je nejasný) jsem se dozvěděla, že se v naší stáji bude prodávat Piškotek. (Aby byli v obraze opravdu všichni, Piškotek, tedy Mr. Piškot je syn od poničky, na které jsem začínala.) A jelikož od září přestupuju na gymnázium do Olomouce, tak se mi to zdálo, jako šance, která se neopakuje dvakrát, mít v novém městě někoho, z města starého... Aspoň v tom nebudu sama :D
No a tak je Piškot od včerejška v nové stáji s novými koňmi a já doufám, že se mu tam bude líbit.
Cestu i nakládání zvládl úžasně na to, že ještě nikdy ve vozíku nebyl. Po cestě jsme ho jednou kontrolovali a nebyl ani zpocený. Po příjezdu do stáje se sice trošku lekl německého ovčáka Kubi (velkého psa taky ještě neviděl) a nelíbila se mu ani gumová podložka ve vchodu do stáje, ale na první noc se vystřídal se svým novým stájovým kolegou Baronem, který bydlí ve druhé stáji bez gumové podložky a zítra to zkusí ještě jednou.
Kdo bude chtít fotky, budou časem. Stáje, okolí, Piškotka, ale i ostatních koní ve stáji. Trošičku to tady oživíme. :)

Piškotek a čouhající hlava je jeho sestra Amálka.

Amálka, Piškot a jejich maminka Dáša :)

Prázdniny neprázdniny, aneb jak to všechno začalo...

Normálně, začínají prázdniny rozdáním vysvědčení, ale jelikož já musím mít něco extra, tak mě prázdniny pořádně začínají až teď. Ano, čtete dobře, třetí týdny před koncem prázdnin, a to ještě né naplno.

Ale začněme od začátku... První týden jsme jeli všichni (kromě zvěřince, který nám opečovávali sousedi) do Chorvatska. Nemám ráda vedro a tak sem v podstatě celý týden jednou denně vlezla do vody a zbytek proseděla s knížkou pod stromem (nezapomeňme na vějíř). 

druhý týden jsem prolenošila :3.

Třetí týden prázdnin jsem nastoupila jako instruktor na koňský tábor k nám do Mořkova. Docela jsem se těšila, i když jsem věděla, že celkovému nervovému vyčerpání se nevyhnu. Znovu, jako minulý rok, jsem chytla turnus plný začátečníků. 

Čtvrtý týden jsem myslela, že si odpočinu pěkně v klidu doma, ale odjela jsem k babičce do Olomouce. To by mi vůbec nevadilo, babičku mám ráda a konec konců u ní budu trávit následující čtyři roky života, kdyby do se do mě nesnažila neustále dostat nějaké jídlo a netahala mě každý den k vodě s tím, že musím přece vidět Bertíčka (náš pes) jak plave. I přes to všechno jí mám ráda tu svoji babičku :) .

Po o hodně menším nervovém odpočinku než jsem myslela, jsem pátý týden opět nastoupila jako instruktor na koně v Mořkově s tím, že jsem měla jak jinak, než samé začátečníky. Abych se přiznala, už mě silně nebavilo každém díťátku zvlášť říkat krok za krokem co má dělat a né jednou ... bylo jich tam 15. (!)

Šestý týden jsem strávila znovu strávila v Mořkově na koních. Tentokrát jako táborník. Dostavila se neodvrátitelná ponorka.

Co jsem si však pořádně užila, to byly večerní hobby závody ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde jsme se Singrit vybojovaly 1. a 3. místo v parkuru do 50 cm a 70 cm.

Začíná nám sedmý týden a mě konečně (!) začínají pořádné prázdniny. :)

Zbytek prázdnin si plánuju pořádně užít doma s knížkou, s kamarády,... Pokud by měl někdo zájem a já měla čas, snad bych se i stavila :).

Pozdrav z tábora :)

P.S.: V září mám pro vás překvapení :3 těšte se.

Já chameleon

To, že jsem člověk mnoha tváří vím už docela dlouho, ale pořádně jsem si to uvědomila až nedávno.
Lidi mě většinou znají, jako holku v mikině, širokých riflích a vlasy staženými do culíku. Ano, tak vypadám v podstatě pořád, ale když chci, můžu být i jiná. S rozpuštěnými vlasy mě vidělo jen pár lidí (tedy naživo) a vyžehlené vlasy jsem měla všehovšudy dvakrát, na lyžáku a v Praze na srazu Krvavých motýlů.
Namůžu opomenou ani koně. Tam si se vzhledem hlavu samozřejmě nelámu, a tak vypadám jako strašidlo ^^. Závody jsou však samozřejmě jedinou vyjímkou, ale i tam vypadám jako prase, když náhodou opustím sedlo :D.
Jinak jsem úplně normální človíček, který nemá příliš rád domácí práce, i když zašpinit si ruce u koní mu nevadí. Nemám příliš v oblibě hmyz, zvláště pak, pokud s ním mám sdílet jednu obytnou místnost.

Ve všech podobách mě zná snad jen jediný člověk, a to Daiko :)

Někdy, když mě zrovna přepadne nálada být já, být jiná, vezmu si lolitu.

Fotku v civilu nemám, stejně mě tak jednou potkáte, tak aspoň budete trošičku napnutí... Je to Miu, nebo to Miu není ...

Dobrou noc moji zlatí, kudrnatí i mourovatí ^^

Absolvenský koncert ~ 21.5. 2013

Dnes jsem měla další absolvenský koncert, tentokrát z výtvarky. 

Dlouhý týden jsem čekala, než provětrám novou sukýnku od Amber, kterou jsem si koupila na AF. (Opravdu jsem tehdy litovala, že jsem si doma nechala spodničku). 

Docela jsem se těšila, že v našem malinkém městečku zvířím prach a povedlo se. Ohlíželo se po mě spousty lidí... možná kvůli nadýchané sukni, možná kvůli schválně vykukujícím bloomerkám. Kdo ví. :3

Dostala jsem pochvalu od naší Paní učitelky z výtvarky, že mi to sluší, a jde vidět, že těch deset let ve výtvarné výchově při ZUŠ Nový Jičín, nebylo zbytečných. No, posuďte sami. :)

Animefest

Čím bych měla začít... hm... vím, že nadpis hlásá 'Animefest', ale já toho mám trošičku víc.
Konečně jsem se odhodlala poprvé přispět na Lolita centrálu a jsem velice potěšena komentáři. Abych byla upřímná, čekala jsem spoustu kritiky, ale všechny byly tak milé. Jestli máte chuť, můžete zpětně najít můj příspěvek ZDE.
Děkuji! :)

Foto: Kristýnka Ligasová... děkuji :)

A konečně se dostáváme k tématu našeho nadpisu ... Animefest.
Lidičky, nikdy jsem si nic tak neužila! Nebudu vám psát průběh celé akce (v psaní na klávesnici se řadím mezi nezkušené), ale pokud by byl velký zájem si o našem malém dobrodružství přečíst, můžete ZDE.
Autorkami textu jsou Daiko s Arzeny, foto: já :)
Chtěla bych ještě jednou všem poděkovat, za úžasný víkend! :)

Arzeny, Raphael a Dasty :)

Takto se v Brně spalo

Na cestě domů ... úplně vpravo majitelka Raphaelka Ritsu :)

Mise 1 - splněno

V sobotu 5.4. se v Trojanovicích jelo ZZVJ (zkouška základního výcviku jezdce) já jsem si tak splnila jeden ze svých snů a licenci jsem úspěšně složila i se sáčkem v botě kvůli zlomené podrážce. Ovšem zas tak lehké to nebylo.

Když pominu raní krmení... po prezentaci (na které jsme museli být už oblečení do saka a košile) jsme si šli nauzdit koně, a jako první nás čekalo předvádění. Já jsem dostala číslo 3, a tak jsem byla hned mezi prvními. Předvádění koně probíhá asi tak: jezdec vede koně v pravé ruce, po jeho pravé straně. Před komisí zastaví, postaví se před koně a představí sebe i koně), když jej komise půstí dál, chytne si otěže zpět do jedné ruky, otočí koně kolem kuželu a zpátky před komisí nakluše, důležité je držet s koněm krok.

Po předvádění následovala drezúra. Ta se nám celkem povedla. Roxík šel pěkně dopředu, nacválal skvěle a zastavil přesně tam, kde jsem chtěla.

Třetí a poslední úlohou z praktické části byl parkur. Jelikož první dvě účastnice si dělaly jen drezúrní licenci, byla jsem první na řadě, což se mi ani trochu nelíbilo. Nejvíc jsem se bála toho, že spletu kurz, ale trénink se vyplatil a i tato část, byla splněna.

Nakonec se psaly testy z teorie. Můžu vám říct... zívačka. Při první stránce jsem zadržovala smích, co za neskutečné odpovědi se dají na některé otázky vymyslet (odpovědi byly A-B-C),  zasmáli byste se i vy. Na druhé stránce jsem to už nevydržela a smích musel ven. Poprskala jsem sice svůj test i testy pár ostatních, ale zato jsem pobavila nejen sebe. Komise se vyděšeně ptala co se stalo a kamarádka využila rozptýlení tím, že zběsile začala své otázky kontrolovat s mými (kontrolovala, jak mi píše propiska). Zvláště mě pobavila otázka: 

• Co to znamená, když má kůň na závodech v ocase červenou stužku?
• A) Nic
• B) Jezdec svého koně zdobí
• C) Kůň kope

Správná odpověď je  C), ale proč mě to tak pobavilo? No, na závodech na Hermelíně, když jsem jela s poničkou Leničkou, mi nešel zaplést vršek ocasu, a tak jsem to vyřešila tím, že jsem jí tam připla červenou mašličku (ozdobila jsem jí). Samozřejmě to mělo i ten efekt, že za mnou nechodili koně Lenka, tak nebyla nervózní, ale zrovna v tu chvíli, to byla poslední kapka, kterou už jsem nezvládla a začala se smát. :)

(viz. má profilová fotka)

Děkuju Roxíku! :)

Dárek pro trenérku, jako poděkování za přípravu - trenérka s koněm Androsem :)

P.S.: Za fotky děkuji pí. Marcele Zemánkové :)

I want wings...

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že vylezu z úkrytu. Mám spoustu věcí, co mě zaujalo, potěšilo, překvapilo, naštvalo, ... (nebude to na dlouho :D )

Začnu nejspíš Pražským srazem. lidi, já nemám slov... opravdu lepší den snad ještě nebyl. Konečně jsem viděla Dorianku, se kterou jsem si do té doby jen psala a řeknu vám... úžasná to osoba. Seděli jsme v Mc Donaldu, šli jsem do Nosferatu, Japa shopu, Comics pointu, ... 

A to by snad ani nešlo, kdyby akce, na které se ukážu neměla nějakou třešničku ... Nebo rovnou dvě. V Praze se podle všeho jezdí hlavně metrem. A to (jak jsme si s Daiko, Arzeny a Shilly ověřili) na nástupišti nestojí moc dlouho... Ano, ujelo nám metro :) . Ovšem nebylo to vůbec ke škodě, jelikož jsme po cestě z metra potkali jednu milou osobu, která nám prozradila, že pořádají cosplay sraz. A tak se stalo, že jeden sraz se odebral navštívit druhý. Tam se ovšem nejelo metrem, ale tramvají. Na zastávce se lístky koupit nedaly, a tak jsme se rozhodli, po vyslechnutí jedné moudré rady, že revizor v tramvaji nechodí, že pojedeme bez nich. Jinak to ani dopadnout nemohlo. Samozřejmě, že revizor přišel a nikdo lístky neměl. Naštěstí tramvaj právě zastavovala na zastávce, a tak jsme rychle (v rámci možností) vystoupili. Uf... už dlouho se mi tak neklepaly kolena :D. Musím ještě jednou poděkovat Doriance, bez které by se nic neuskutečnilo a taky Shilly. :3

Včera jsem přijela z menšího třídeního jezdeckého maratonu. V pátek byl normální výcvik na kterém jsem konečně zase trochu protáhla svaly naší stájové babičce Dezi. V sobotu se jel ve Frenštátě pod Radhoštěm (ano, tam kde byla nedávno ona katastrofa) pohár žen. Já jsem nejela, ale dívat se bylo velice zajímavé, vřele doporučuji. A v neděli jsem si zajela závody já :D. Celodenní závody odstartovaly křížkový parkur, pokračovalo se parkurem do 50cm a následovaly soutěže pro licencované pony jezdce. Po čtyřech soutěžích pro pony, jsem konečně byla na řadě já. mé čtyři minuty mi odstartoval zvonek. Parkur jsem dokončila čistě... vlastně né já, ale Roxettek, na kterém jsem jela. Je strašně šikovný. A opět jsem se zapsala do dějin. Po dekorování koní, se mi při čestném kolečku podařilo přibrat jeden stojan na překážku, která samozřejmě celá spadla a pak už jsem slyšela jen stavitele parkuru, jak říká, že to se ještě nikomu nepovedlo. Zapsala jsem se do dějin... jooo :D

Poslední věcí jsou srazy. Jelikož mi trenérka včera oznámila, že v sobotu pojedu další závody, nemůžu jet na jarní sraz do Olomouce. Což mě dosti mrzí :/.

V dubnu si to však nahradím mafiánským srazem, na který se mooc těším. Ten si ujít nenechám. 

A jako další akci mám v plánu Animefest do Brna ... doufám, že mi to vyjde :).

Poslední dobou mám pocit, že se mi několik roků zcvrklo do jednoho, tolik akcí jsem snad nikdy neměla. Chci křídla, a nebo stroj času. Nemůžu mít všechno, ale ... kdyby to šlo. Nejde, škoda. :)

P.S.: Stroj je opravený a může se začít znovu šít ... :)