Knihovna, 2. část - Z Asie

Z Asie, ale manga to není :) ... V 1. části jsem psala, že Haruki Murakami má opravdu dobré čtení a právě od něj pár knížek mám. Není tu řeč jen o jeho knihách, mám tu i jeden korejský román, který je opravdu specifický nejen svým obsahem a podíváme se i na trochu čínské a japonské historie.

Musím se přiznat, že mám jistou úchylku na nové knihy, ale který knihomol taky ne :D

Začneme tedy knihou 1Q84, kterou napsal právě Haruki Murakami. Mimochodem, moje nejoblíbenější, až mě mrzí, že končí happy-endem. Vím, normálně by to mělo potěšit, ale právě do tohoto příběhu se mi to moc nehodí. Nebudu tady popisovat děj, bylo by to opravdu na dlouho. Je pravda, že tak složitou a propracovanou knihu jsem ještě nečetla a pokaždé mě potěší a musím se smát, když si vzpomenu, jak nádherně se příběh rozuzluje a světlá. Je to šílené a úžasné. I obal sedí do příběhu ... *opět se divně culí* ... Celý příběh proplétá Symfonieta od Leoše Janáčka.
Co mě ovšem mrzí je fakt, že u třetí knihy je značně odbyt překlad. Slovní spojení typu: " Jako na udělání, ..." nebo opakování slov (navíc s velkým písmenem na začátku odstavce), či chybějící velká písmena, atd. ... Myslím, že to už je trochu moc a příběh si to nezaslouží.

Další dílo tohoto spisovatele, které jsem četla je Na jih od hranic, na západ od slunce (Ano, Slunce je s malým "s" ... netuším proč, ale ani bych se nedivila, kdyby to byl záměr a ne překlep). Uzounká knížečka, kde hlavní hrdina, jedináček, prožívá celkem šťastný a naplněný život plný úspěchů. Má manželku, děti, kvetoucí podnik, ... Ale život jde hladce až do doby, kdy se mu do života vrátí jeho dávná láska, tajemná a krásná Šimamoto. ~To be continued~

Poslední knihou od Haruki Murakami je Spátek. Tu však ještě nemám přečtenou, tak o ní napíšu třeba později :)

Právě jsem vám doporučila pár (dle mého) dobrých knížek, a tak teď je tu jedna, kterou asi ani nedočtu. Korejský román Modlitba za matku (Kjung-suk Shin), který získal Man Asian Literary Prize 2011, mě opravdu zklamal. Já nevím, třeba se vám to zalíbí, budete nadšeni tím, že je celá kniha psána v lítosti nad ztracenou maminkou, která se otci vysmekla z ruky na nádraží mezi spoustou lidí a teď se velice neuspořádaně vzpomíná na zážitky z různých let... Třeba na přípravu chobotnice. Navíc je celá kniha psána v druhé osobě jednotného čísla, a to je mi taky proti srsti.

Jen ukázka na srozuměnou:

• Když ses dostala k domu rodičů, branka byla pootevřená. I přední dveře byly otevřené. Následující den jsi měla ve městě schůzku na oběd s Ju-binem, tak ses chtěla vrátit domů nočním vlakem. Ač ses tu narodila, vesnice se pro tebe stala cizím místem. Jediné, co zbylo z tvého dětství, byly tři nyní vzrostlé břestovce u potoka.

Rekviem za Nanking (Chan Ťin) vypráví o Čínsko-japonské válce, z pohledu dívčí univerzity Ťin-ling v Nankingu, která se po tuto dobu stala táborem, pro ženy a děti postižené válkou. O veškerých hnusech, které japonští vojáci provedli, unášení a znásilňování žen z tábora, přeplnění tábora, různých potížích i problémech v rodině vypravěčky. Velice poučné.

Po přečtení předchozího díla jsem úplně náhodou narazila na knihu Cesta třešňových květů, kde se píše o proměně Japonska a právě Čínsko-japonské válce, zase z druhé strany, tedy té japonské. Od starých časů, plných tradic až po zemi ovlivněnou západem. Jsem neskutečně ráda, že se mi podařil takovýto objev a mohla jsem si přečíst oba pohledy, protože každá kniha je samozřejmě ovlivněna národností pisatele :) ... Zároveň jsem nakoukla do japonských tradic, což mě těší.