Už to nejde jinak, napíšu kniho "Martinčiny lapálie" a kapitola 3085 ponese název "Kterak zašila jehlu do šicího stroje" ... Termín dokončení mé vytoužené sukýnky se odkládá. Látka nastříhána, dokonce jsem si i ušila taštičku, ale sukně jak na potvoru né a né být. A co, že s tím vlastně je? Šprajcla se mi nit v můstku a ohla jsem jehlu. Nic pěkného, ostatním strojům bych to nepřála vidět. Mamce se to nepodařilo za 30 let, babičce snad ještě za víc (a to neumí šít) a mě se to povede za jediný den.
Proč jen musím být takové nemehlo :/. Někdo tu roli holt musí zastat, a v blízkém okolí jsem tím 'někým' já.
Naštěstí vše má svůj protiklad, a tím protikladem je můj drahý tatínek... všechno zpraví, se vším si ví rady a nic nepokazí. Stroj už tedy nyní v dobrých rukou a na nejlepší cestě se zotavit ze šoku, který utrpěl.
Nádherně vystihuje mou nynější náladu a situaci :)
... Řekl mi: "Všechnu existenci, kterou vidíš musíš vymazat. Sny realitu, vzpomínky... a sebe" ...
Žádné komentáře:
Okomentovat