Akicon 2013

Proč já si vždycky uvědomím, že jsem si to fakt užila, až po příjezdu domů? No jo...
Když to vezmu kolem a kolem, tak mi Aki začal už ve čtvrtek. Nesnáším balení a přemýšlení nad věcmi možnými i nemožnými. Kdyby náhodou pršelo, kdyby se mi zašpinily podkolenky, kdybych byla nucena spát na podlaze mimo tělocvičnu, jestli mi budou mrznout nohy, tak jako obvykle, ... Bylo toho moc, ale přežila jsem do pátku a teď už jen zvládnout školu. Lidi, tak dlouhé dopoledne jsem snad ještě nezažila, ne, před AF to bylo horší, ale i tak. :D ...
Cesta vlakem ááá tolik očekávaný okamžik je zde! Že Akicon není daleko jsme poznali okamžitě při vystoupení z metra. Malý človíček pochybného původu s květovaným spacákem a velkým batohem nemohl být nikdo jiný, než jeden z nás. Tak jsme ho odchytili. Později se to ukázalo jako dobrý tah, jelikož jsme žádná neměla ani tucha, kam máme jít. Je pravda, že cestu nevybral zrovna jednoduchou, ta velká bahnitá kaluž před ostnatým keřem se na podpatcích ( i když nijak velkých) a s kufrem v ruce nepřekonávala zrovna dobře, ale nakonec jsme to zvládli. :)
Prošli jsme sídliště a jako oáza na nás vykoukla budova kulturního centra Zahrada. Ano, byla to úleva, nejen pro moje nervy, ale i nohy, vykazující nemalé známky potřeby ošetření.
Přihlásili jsme se, "ubytovali" a hurá mezi své. Hned jsem si našla Twentie, nemohla jsem se jí dočkat :3. Následovalo hledání Vlčka a podařilo se. Všichni byli spokojení :)

Když se teď tak na to dívám, tak jsem byla jen na dvou přednaškách, a to navíc ne na těch, na které jsem jít chtěla... No co už :D

Následující program probíhal asi takto: Ven, dovnitř, ven, dovnitř, ven, dovnitř, nahoru, dovnitř, ven ... nebo tak nějak. A jelikož se Arzenka rozhodla, že připínat na jeden veřer lísteček je zbytečné, tak jsme pokaždé při vcházení dovnitř byly upozorněny, nebo konkrétně Arzí, že pokud ještě jednou bude viděna bez lístečku na očích, tak proběhne osobní prohlídka... Ale jak se ukázalo, tímto milým gestem, si nás onen strážný zapamatoval a později stačilo říct jen: "To je ta, co jste jí chtěl udělat osobní prohlídku" a byly jsme vevnitř :). Šak proč se nezapsat do paměti jednoho orga hned první večer konání conu, že? :D

Ale teprve, až jsme se rozhodli jít kolem jedné hodiny ráno spát to začalo být pořádně zajímavé. Ano, byla nám sice držena místa, ale v tělocvičně se věci teleportovaly závratnou rychlostí na různá místa velice efektivně, takže nám z míst na spaní zbyla místa na kufry. Proč ne, já se se svou výškou natáhnu i na malém místě, ale co ostatní?
Nakonec se vše vyřešilo a místa bylo dost pro všechny. Smůlu měl jen Vasil (Saret? říkám to dobře?), který přišel pozdě, a tak na něj vyšlo místo přímo uprostřet dopravní tepny. Bedna-san posloužila jako polštář :D.

Jak se spalo na Aki ... vepředu, to dřevěné s dírama pověstná Bedna-san. :3

Musím uznat, že podlaha byla opravdu velmi pohodlná. Netuším, jak se jim to povedlo, že nestudila, ale spalo se opravdu dobře, klobou dolů. Podle toho to tak ale taky vypadalo. Tradičně jsem usla jako první -.- Proč nemůžu aspoň jednou vydržet vzůru déle, než pět minut po zalehnutí do spacáku? Já vím, že věčina obyvatel tělocvičny by za okamžitý spánek dalo i placku, ale já chci být aspoň jenou součástí nočního života mích přátel. Ona je v noci věčí sranda než ve dne, to vím moc dobře... Asi mi to není souzeno :/.

Sobotní ráno bylo krásné, probudila jsem se dle plánu 6:15. Normálka :D ... Byla bych vzhůru první, kdyby Arzí a Vlčkem vůbec spali. Ihned mi bylo oznámeno, že jsem opět mluvila (křičela) ze spaní. Zajímalo by mě, co to bylo, protože vím, že se mi zdál zajímavý sen, jen už nevím o čem. Škoda. Postupně se probouzeli všichni ostatní spoluležící a v tělocvičně zdaleka nebylo takové ticho jako před pár hodinami. :)

Spodnička už mě čekala, a já se na ni těšila. Spalo se na ní dobře, ale pod sukní, přece jen zastane lepší funkci než polštář. Fotky ze soboty mám. Ale jelikož jsem měla neúplně vyhovující vrček, tak není radno je někde zveřejňovat. :) ... Ale tak aspoň jednu :3

Tahle se mi hrozně líbí ... Je taková uvolněná :)

Až při scházení schodů mi došlo, jak jsou bloomersky užitěčná věc. Nejen že jsou neuvěřitelně pohodlné, ale cítíte se tak dobře, když se někdo snaží nahlédnout pod sukni a se zklamaným výrazem odchází :D.
Vpodstatě celá sobota probíhala podle stejného scénáře, jako páteční večer s pár vyjímkami... Arzi si vzala costplay L-a (ona je bezkonkurenčně nejlepší L na světě! Dokonalost sama... a ty kalhoty, ty by chtěl každý :D ) a připla si lístek, u vchodu se změnil strážný, Vlček si vzal taky costplay a vytáhl i vlčka :3 ... boží to věc! (Packy proputovaly rukama snad každáho z nás) a Dai-chan se Shilly taky costplay.
Lidičky musím vás pochválit, všichni jste to měli naprosto dokonalé. Každý si našel své fanoušky (že Shillynko :3) ... A když říkám každý, tak každý. A já tomu nemohla uvěřit, nebyl to sice fanoušek, ale "pozorovatel", ale to vyjde na stejno. Matěji děkuju, šok byl dokonalý... A promiň, že si tě pamatuju podle pruhovaných podkolenek a zelených bot, ale ono je to dosti dobré poznávací znamení :3.
Za sobotu jsme stihli ty dvě přednášky ... První už si nepamatuju, ale určitě byla zajímavá :3 a ta druhá - Yaoi parings everywhere. Slečny si s přednáškou daly zřejmě hodně práce a na to, že to byla vaše první, tak se povedla, určitě to ještě vypilujete :)
Někdy během dopoledne nás napadlo navštívit místní Lidl. Líbila se mi ta představa otaku v supermarketu, vlastně miluju fotky otaku v obchodech obecně, jsou tak výstižné. :D ... Plán byl tedy zrealizován. Výsledek posuďte sami ...

... A po návštěvě Lidlu se šlo na oběd na Chodov ... Víte vy vlastně proč je to chodov? U toho vchodu tam dole je strašně moc schodů - Schody > Schodov > Chodov - Už víte? ^^ 

Děti z nás měly radost :3 ...
No a po jídle jsme si hráli :) ... A louka pod vánočním stromečkem (ano, čtete dobře, v Praze jsou na začátku listopadu Vánoce) na Chodově posloužila skvěle.

 Červený hydrant... nejlepší fotka vůbec :D
Odpoledne následovalo spoustu fotek, povídání, vlastně všeobecné nicnedělání a užívání si chvíle s přátely, kterých je tak strašně málo.
Kolem jedné ráno se pořadatelé rozhodli zazpívat rozvíjej se poupátko "stereo", tak, že se rozestavěli pravidelně po ochozu a zpustil... A pak se zformuovala Akimašinka... Né, vůbec mě asi třikrát nepiřibrali :D. Budova se otřásala v základech, docela se divím, že nespadla. bylo to zajímavé...

 

... Někdy v té době na nás začala doléhat raní debilita :3...  ( na fotce Vasil)

Když jsme se rozhodli jít spát, tak byl Vlček tam šikovný, že si o Bedna-san zkopl palec... Auu ... 

 Nakonec se zase všichni uložili a já, jako tradičně usla jako první.
A opět jako tradičně jsem se taky první probudila (když zase nepočíám ty dva, kteří nespali, i když tvrdili, že jo).

Pak mi došlo, že dneska příjde Dasty, jo... :D ... Když jsem seběhla schody, tak už tam samozřejmě byla... Chvilku sme si povídali, vyfotili jsme se každý s každým, pak dohromady ... No a nakonec si chtěl někdo vyfotit mě... °-° Co?
Přišel ke mě pán s profesionálně vyhlížejícím fotoaparátem (tomu se nedalo říkat foťák) a řekl něco na ten způsob, jestli může poprosit foto. Já jakož to zapálený fotograf jsem mu odpověděla, že si má stopnout kam chce, pučit mi foťák a já ho vyfotím. Bral to asi jako dobrý vtip, no a pak mi to došlo... On... si chce vyfotit... MĚ! ... Dobře, tak jo... A tak má Miu krásné fotky, na kterých se tváří, jak trotl, proč ne? :D

Pozn.: Fotka s Twentie, které se chci tímto ještě jednou omluvit, že jsem se s ní nerozloučila, a celá naše grupe :)
Když nám začala být zima, odebrali jsme se všichni do tělocvičny, udělali si pohodlí a rozvedli debatu. Netrvalo ale dlouho a do místnosti vtrhl jeden z orgů a docela nevybíravým způsobem nás vyhnal ze zahřáté komůrky.
Jeli jsme tedy na hlavák do (vlastně už to tak můžu napsat, když tam končí každý sraz ^^ ) našeho doupěte BK a postupně se všichni odebrali domů.
Já nesnáším loučení! Já to ta moc nemám ráda... Chtěla bych s váma zůstat, ale bohužel to nejde, a tak je Miu zase zpět v Olmiku za Mr. Piškotem. :)

Děkuju všem za úžasnou akci!

- Vlčkovi se palec ještě nezahoji...

- Ty fotky od fotografa jsem našla, ale nedám vám je...

- Vasil se vrátil do normální podoby ...

- Bedna-san je nezvěstná...

- Svobodu melounům má doma Daiko ...

- Všichni milují Vlčkovy tlapky ...

P.S.: Omlouvám se za pravopisné chyby, ale už se mi to opravdu nechce opravovat :)

Halloween!

Nikdy jsem Halloween nijak neslavila, nepřevlíkala se za nic, nebrala ho na vědomí, ale tento rok se to nějak zvrtlo a já zjistila, že je to vlastně skvělá věc! :D
Celé podzimní prázdniny, jsem si říkala, jak se musím učit, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem celé podzimní prázdniny vymýšlela oblečení na dnešní Halloweenský sraz v Olomouci. Opravdu mě to baví a asi začnu více experimentovat. Přes prázdniny jsem si vyrobila malé úžasné dýně z fima, hrozně se mi líbí (nejvíc asi za na kloboučku) :3

Dnešní sraz byl vážně skvělý. Den začal tím, že jsem si asi hodinu pasovala na hlavu miniklobouček, který stále nechtěl držet, ale nakonec se to nějak povedlo. Když jsem pak šla na tramvaj, jedna paní mě pochválila, že mám pěknou masku (lidi, já nemám masku!), jeden řidič kamionu, kvůli mě málem naboural, rozpoutala jsem horlivou debatu v tramvaji plné důchodců (+ dva nevidomí, těm jsem se asi nelíbila, ten mladík vypadal rozhořčeně) a jeden opilec i pochválil onen miniklobouček, se slovy, že něco takového ještě neviděl. Nakonec jsem ale v pořádku dorazila až na vlakové nádraží, kde byl sraz.
Lidí už tam bylo celkem dost, a musím uznat, že všem to moc slušelo. Lidé kolem si toho také všimli a "nenápadně" náš rozrůstající se dav pozorovali. Připomínalo mi to prozření: "Jsou všude kolem nás".
Když jsme se konečně všichni sešli, bylo nás kolem 25 (netuším kolik přesně). Odebrali jsme se pěšky do parku, kde následovalo velké focení, nejdříve u skály (hradeb), pak v altánku, u mauzolea, u dveří, u stromu, ... No, bylo toho hodně, ale myslím, že každý má tolik fotek, že mu to zase na nějakou dobu vydrží.
 Po parku se vytvořily dvě skupinky, jedna se odebrala s Pet-chan do obchůdku PD a druhá šla rovnou do čajovny. Já jsem šla prvně do obchůdku, kde jsem koupila mufinku na Vánoční vílu, ale když se teď na ni tak dívám, tak nevím, jestli si ji ještě nenechám. :3
Pozn.: Někdy v této fázi mě začala ukrutně bolet noha, takové pnutí od stehna až ke kotníku, nepříjemné, ale došla jsem až domů, tak je to dobré.
Po obchůdku zamířila do čajovny i skupinka nákupčích, kde byl cíl dnešního dne. Několik účastníků se odebralo k odchodu chvíli po příchodu, ale jiní (mezi nimi i já) si užívali poklidnou atmosféru až do konce. Ne, opravdu se mi nechtělo odejít, ale čas je tak neúprosný. Bylo mi s vámi dobře. :)

Děkuju moc za krásnou sobotu :)

P.S.: Fotky dodám později, zatím žádné nemám...